Let’s Go On a Treasure Hunt! je název mezinárodního projektu finančně podpořeného programem Comenius, kterého se kromě žáků ZŠ Osek účastní i děvčata a chlapci z polského Grybówa, italského Ercolana a španělského Castellonu.

„Žáci se společně vydali hledat poklady ve svých zemích a v průběhu dvouletého projektu mají za úkol je představit svým kamarádům. Ve čtvrtek se účastníci projektu sjeli do Oseka a pár dní už pilně pracují, cestují po naší vlasti a žasnou nad krásou našeho kulturního i přírodního dědictví.

Polákům Praha připomněla jejich Krakow, všichni se podivili nad krásou NP České Švýcarsko a byli ohromeni Pravčickou branou, stejně tak i projížďkou na loďkách v Tiché soutěsce. Navíc měli to štěstí, že se mohli dozvědět spoustu informací o historii tohoto místa od jednoho z nejpovolanějších pana Miroslava Radoně, kurátora geologických sbírek Regionálního muzea v Teplicích,” popsala nám průběh projektu jeho autorka a organizátorka Jana Šímová.

Projekt, kterého se účastní víc než tři desítky dětí spolu s pedagogickým doprovodem, však není zdaleka určen jen pro náruživé cestovatele i zruční jedinci si v něm najdou to své.

V oseckém Domu dětí a mládeže Deštník si účasníci vyzkoušeli košíkářské řemeslo, vyrobili si korálkový přívěšek na mobil, ve škole pak v úterý vyráběli adventní kalendáře a herní plán pro soutěž, která celý projekt doprovází.

A ti, co si rozumí s počítačem, se uplatní záhy, protože je čeká práce na přípravě prezentací, slideshow, videí… Zkrátka se zdá, že si děti program pěkně užívají a že se i v malém Oseku dají zažít velké věci.

Včera jsme celou výpravu zastihli v Regionálním muzeu v Teplicích, kde je expozicemi provázel Miroslav Radoň. Obdivovali zde sbírku hodin, porcelánu, děvčatům se nejvíc líbil modrý zámecký pokoj, který by hned vyměnily za svůj pokojíček.

Chyběla už španělská výprava, která musela odcestovat už o den dříve, delší než třídenní nepřítomnost v lavicích prý tamní přísné předpisy žákům nedovolují.

„Dětem se líbilo na výletech. I naše osecké, zejména ty mladší říkaly, že jsou poprvé u Pravčické brány a některé i poprvé v Praze. Komunikačním jazykem je angličtina, ale často také ruce a nohy,” smála se paní učitelka Šímová. Její slova, že nejvíce si rozuměli s Poláky, vzhledem k naší podobné mentalitě, nám potvrdili i žáci. „Nejlíp jsme si popovídali s Poláky, Italové a Španělé moc nemluví,” řekli nám.

Osecké setkání sice končí, ale žáci nezoufají. Jak nám prozradila autorka a koordinátorka projektu Jana Šímová, vyučující anglického jazyka, během tohoto a příštího školního roku žáky čekají ještě tři společná setkání v březnu v Itálii, v říjnu v Polsku a v květnu 2013 proběhne závěrečné ve Španělsku.

A co se bude dít do té doby, než se děti znova setkají? Ty naše české prozkoumají, co jim nabízejí regionální projekty Po stopách praotce Čecha a Brána do Čech. (ot)