Studie hodnotila několik oblastí, například zájmy pachatelů, věk, rodinu i jejich vztah k alkoholu či drogám.

Posuzovaní pachatelé spáchali zločin vraždy či vraždy ve stadiu pokusu, těch bylo sedm, tedy nejvíce. Dále pak mají na svědomí trestný čin těžkého ublížení na zdraví či násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci.

Dalo by se tedy očekávat, že tito lidé prožili těžké dětství, pocházejí z rozvrácené rodiny, neměli v rodičích vzor a ve škole propadali. Opak je však pravdou. Devět z patnácti pachatelů pochází z úplné rodiny a s jejich výchovou nebyly problémy. „V jejich úplné rodině se nevyskytovala kriminalita, alkohol, drogy a jiné závislosti. Neobjevovalo se domácí násilí ani žádná psychiatrická nebo psychologická porucha," uvádí studie.

Deset budoucích trestanců mělo hezké dětství, bez zbytečných stresů a s dobrými vztahy k rodičům. Postupně se však v některých rodinách začaly objevovat horší vztahy s otcem, ti často pili.

Konkrétní problémy začaly na konci základní školy s přicházející pubertou. Dvanáct dospívajících nastoupilo na odborné učiliště, jen polovina ho dokončila. Jeden z nich začal studium na průmyslové škole, to však také nedokončil.

Právě období dospívání je podle odborníků nejrizikovější. V této době totiž lidé hledají náplň svého života, mají sklony k radikálním krokům a pokud se dají svým okolím na špatnou cestu, je to nejlepší základ pro budoucí kriminální život. „Extremistická skupina tak může být pro mladého jedince atraktivní díky určité stabilitě zázemí, kterou dospívajícímu poskytuje, skupina může propůjčovat určitý pocit výjimečnosti," tvrdí odborníci ve studii.

Většina z posuzovaných pachatelů měla již před spácháním závažného trestného činu na svědomí přestupky či lehčí trestné činy.

K rasisticky či xenofobně motivovanému útoku pak jako poslední kapka dopomohl většinou alkohol. Devět z patnácti kriminálníků spáchalo trestný čin mezi dvacátým a třicátým rokem života, jednomu však bylo pouhých šestnáct let, nejstaršímu pak čtyřicet.