Stovky naleštěných bílých talířů, vedle nich zarovnány desítky stříbrných zdobených příborů, k tomu skleničky, květiny a historické svícny. „Nádhera se na to podívat. Zvláště, když u takového stolu pak mám možnost ještě obsluhovat. Komu se to poštěstí," říká Markéta Filipová z Teplic, která společně s osmi desítkami teplických spolužáků dostala životní příležitost v Rudolfově galerii v Praze.

Největší, nejnáročnější…

Hotelovka obsluhovala na Pražském hradě. Na žáky a učitele Hotelové školy Teplice čekala jedna z nejnáročnějších zkoušek na Pražském hradě. V úterý večer zajišťovali obsluhu u příležitosti slavnostní večeře, kterou pořádal prezident Miloš Zeman pro svého hosta, čínského prezidenta Si Ťin-pchinga. Pro teplickou hotelovku to byla již v pořadí 25. cesta na Pražský hrad. Svým rozsahem po všech stránkách největší a nejnáročnější," podotýká ředitel školy Jiří Nekuda.

Už samotná cesta na Hrad naznačovala, že tentokrát jde o něco opravdu významného. Jízda autobusem z Teplic do Prahy trvala neobvykle dlouho, což bylo dáno množstvím bezpečnostních opatření a kontrol. „Překvapilo mě, kolik tam bylo těch lidí z ochranky. Ale na druhou stranu se to dá pochopit, tak významná návštěva. Už po cestě nás dvakrát před Hradem kontrolovali policisté. Pak ještě uvnitř Hradu, jestli u sebe nemáme nějaké nebezpečné věci," vypráví Radek Petrovič z třetího ročníku teplické hotelové školy. „Na Hradě pak u vchodu do prostoru, kde se celá večeře odehrávala, nás kontrolovali podobně jako na letišti, včetně procházení bezpečnostním rámem," doplňuje, jak přísně je hlídáno, kdo se dostane do blízkosti českého a čínského prezidenta Lucie Fričlová, žáky doprovázející zástupkyně ředitele školy.

Hotelovka obsluhovala na Pražském hradě. Na žáky čekala na Pražském hradě Rudolfova galerie, kde bylo třeba připravit dosud největší tabuli pro celkově 140 hostů. Při podobných akcích jich bývá polovina. Krom přípravy tabule nechyběl ani nezbytný nácvik všech činností, tak aby bylo vše dokonale připravené a secvičené na 21. hodinu, kdy slavnostní večeře začala.

„Kladli nám na srdce, že všechno musíme dělat všichni stejně. Několikrát jsme to nacvičovali přímo u slavnostní tabule. Ještě ale u prázdných židlí. Při samotné obsluze to pak už je ale jen na nás. Na druhou stranu, je to tak obrovská odpovědnost a napětí, že se fakt snažíte nic nepokazit," líčí Markéta Filipová z HŠ 3.A.

"Naléval jsem z karafy za 12 tisíc"

Žáci při pobytu na Pražském hradě mohli obdivovat nejenom krásu Rudolfovy galerie a dalších prostor, většinou veřejnosti nepřístupných, ale také krásné hradní sklo a porcelán zdobený velkým státním znakem. Nic se nesmělo vylít, přelít nebo snad upustit na zem.

„Naléval jsem hostům vodu ze zlatem zdobené karafy v hodnotě 12 tisíc korun. Kdybych ji upustil na zem, tak bych si asi dobře vydělal," říká Tomáš Sosna, žák prvního ročníku hotelové školy. Teď už se tomu s odstupem času směje, ale v danou dobu u slavnostní tabule velmi dobře vnímal vážnost společenské situace. „Hodně se soustředíte na to, co děláte. Je to zvláštní pocit a hlavně dobrá zkušenost. Kdo jen tak může říci, obsluhoval jsem u prezidentského stolu na Hradě," povídá.

Hotelovka obsluhovala na Pražském hradě. Samotnou kapitolou jsou vždy hosté, kteří se akcí na Pražském hradě účastní. Tentokrát jejich výčet a význam odpovídal významu hosta prezidenta Miloše Zemana.

Nechyběli představitelé vlády v čele s panem premiérem Sobotkou, předsedové obou komor parlamentu, arcibiskup Dominik Duka a řada významných podnikatelů.

Požádat o autogram?
Jindy by ho dal, ale tady by to bylo neslušné

Hradní protokol byl velmi přísný a dbal na společenský význam. Žáci museli vynechat i setkání s fotbalistou Pavlem Nedvědem, který byl mezi pozvanými hosty u stolu. O autogramu ani nemluvě. „Bylo to neobvykle těžké vysvětlit některým žákům, že se opravdu nehodí požádat známou fotbalovou ikonu Pavla Nedvěda, jednoho z hostů večeře, o podpis," podotýká ředitel školy.

Mladí číšníci a servírky prakticky do poslední chvíle neví, koho budou mít na starosti. Vlastní servis je rozdělen do několika skupin. Jedni se starají o jídlo, jiní zase mají na starosti pití, včetně uvítacího aperetivu v předsálí. Někteří se tedy dostali k čínskému prezidentovi na pár metrů, jiní ho mohli pozorovat pouze z druhé strany sálu. Teprve až zasednou hosté ke stolu, tak je jasno, kdo je jejich mužem či ženou u stolu pro servírování. „Obsluhoval jsem pana Babiše," vzpomíná na úterní práci na Hradě Jan Habenich. Prý je to člověk jako každý jiný. „Všechno, co jsem mu dal na stůl snědl i vypil."

Hotelovka obsluhovala na Pražském hradě. Prakticky vše je označeno státním znakem. Což má při servisu také svá daná pravidla. Neexistuje, že by někdo v kuchyni vzal talíř se znakem natočeným vzhůru nohama a takto ho pak předložil na stůl hostovi.

Co se týče neformálních věcí, tak i v tomto ohledu byl tentokrát na rozdíl od předchozích návštěv hotelovky na Hradě protokol velmi přísný. Vzhledem k nabitému programu sestavenému přesně na minuty nešla ani obvyklá společná památeční fotografie s prezidenty, která zdobí nejeden pokoj žáků, kteří se podobných akcí s hotelovkou na Hradě zúčastnili v minulosti. „Ptal jsem se, zda by to nebylo možné, na památku, ale bylo mi vysvětleno, že jde o vysoce postaveného a významného muže, že společná fotografie s námi asi nepůjde. Že to není prý moc vhodné," říká Radek Petrovič.

Dezert na stole, ufff, servis končí

Oddech pro žáky přichází se založením závěrečného dezertu. „To už víte, že jste to zvládli bez problémů a trochu to z vás spadne," líčí Markéta Filipová, kterou jsme společně s dalšími pěti žáky teplické hotelovky po návratu do Teplic zpovídali. Dezertem ale práce u stolu zdaleka nekončí. Po odchodu hostů přichází ještě úklid slavnostní tabule. Ten konečný a zasloužený oddych přichází teprve až v autobusu, při nočním návratu zpět domů.

Po návratu nám žáci hotelovky vyprávěli zážitky z Pražského hradu, kde obsluhovali u prezidentského stolu.„Bylo to fakt super. A pokud bude další příležitost, zase se rád podobné akce zúčastním. Jinak se do takových sálů asi jen tak nedostanu. Beru to jako velmi prestižní věc. Je jen zlomek těch, kteří v rámci praxe na hotelové škole mohou říci: Obsluhoval jsem u prezidentského stolu na Pražském hradě," vnímá netradiční praxi Radek Petrovič, který by se oblasti gastronomie chtěl věnovat i po skončení studií.

Zatímco pro některé žáky patřil nejvyšší představitel čínské velmoci k vrcholům dosavadní praxe v rámci studia na hotelové škole, jiní už nyní tajně sní o dalších plánech.

„Ráda bych se dostala ke stolu, kde bude anglická královna," netají svá přání Kateřina Lepší. V době působnosti na hotelové škole se jí to zřejmě asi nepovede, protože žádná taková akce se v Praze zatím v rámci mezistátních návštěv neplánuje, ale kdo ví, třeba se Kátě někdy v budoucnu poštěstí naservírovat oběd královně Alžbětě v Buckinghamském paláci.

Jen pro zajímavost, jaké bylo menu:

Grilovaná husí játra na salátě a pečených jablečných plátcích s koňakovým glacé.
Silný kohoutí vývar s trhaným masem a žemlové knedlíčky se slaninou.
Biftek z mladého býčka s grilovanou sezónní zeleninou, pečené brambory Raté s bylinkovým přelivem, telecí glazé z morkových kostí.
Čokoládové piano z čokolády „Valrhona" se zmrzlinou.
Tradičně nechybělo víno z moravských sklepů:
Rulandské šedé, výběr z hroznů 2011 barrique, Vinné sklepy Valtice.
Cabernet Sauvignon, výběr z hroznů 2013, vinařství Bíza, Čejkovice.