Beethovenův pokoj je prý pro umělce zdrojem inspirace. Jak na vás působilo místo, kde velký mistr opravdu pobýval? Nevnuklo to Evě zárodek nějakého příběhu?

Václav: Milujeme místa, ze kterých dýchá historie. Je úžasné se dívat z okna „Beethovenova pokoje" a pohlížet na stejné budovy, které tam stály už v jeho dobách. Přemýšlíte, co se mu honilo hlavou a jaká slavná hudební témata mu zněla v uších. Na člověka padá až posvátná úcta.

Eva: Pobývat na takovém místě je mystickým zážitkem, jakýmsi nehmotným setkáním s blízkou duší. Miluju Beethovenovu hudbu, hodně jsem si přečetla o jeho pohnutém osudu, který ve mně vzbuzuje obdiv, lítost a bezmeznou úctu. Beethoven pobýval v Teplicích v tragickém období svého života, zdrcený z rozpadu osobních vztahů, nemocný, téměř hluchý a zbavený tvůrčí invence. Přesto za několik let dokázal napsat další vrcholná díla.

Ráda v sobě živím myšlenku, že zdejší pobyt na něj měl blahodárný vliv, byl mu útěchou a spásou.

Lázně Teplice v Čechách jsou místem setkávání. V minulosti si tu dveře podávali císaři, králové, vědci, umělci. Koho z nich byste zde chtěli potkat? A pokud mluvíme o současnosti, s kým z vašich současníků byste rádi užívali lázeňské pohody dnes?

Václav: Seznam vážených hostů v Teplicích je natolik vznešený, že bychom asi rádi poznali kteroukoliv osobnost ze seznamu návštěvníků. Co se současnosti týká, tam by byl spíš problém najít volný čas pro pobyt v lázních. Nicméně dnešní doba nabízí také spoustu významných občanů, se kterými by bylo určitě povznášející posezení u kávičky ve vaší kouzelné kavárně.

Eva: Ráda bych se setkala s královnou Juditou, jejíž oduševnělá krása, inteligence a schopnost prospívat své zemi, ji povýšily na panovnici mimořádných kvalit. Byla si vědoma významu kultury a nezbytnosti dobrých mravů, napomáhala zdravému způsobu bytí národa, aby rostl na síle a na významu. Dnešek příliš nepřeje zářným vzorům, a tak mě dojímá snaha lázní Teplice, aby její odkaz nebyl zapomenut.

Vnímám vaše město jako historické území prolínání několika velkých kultur, v devatenáctém století se mu říkalo „malá Paříž" nebo také „salón Evropy", bylo excelentní vizitkou zdejších občanů a podnikatelů. Zněla tu nádherná hudba Wagnera, Chopina, Paganiniho, své myšlenky tu šířili například Goethe, Humboldt, Dobrovský, snoubilo se tu umění s moudrostí, ať mluvily jakýmkoliv jazykem.

Ráda bych tu potkala třeba pana Robejška, českého politologa z Hamburku, jehož bystré úsudky a komentáře mě vždycky nadchnou. Ale ke štěstí mi postačí i posezení s našimi „obyčejnými přáteli", které vždycky moc rádi vidíme.

Každý koncert je kromě jiného i velmi fyzicky náročným výkonem. Jak si udržujete kondici?

Václav: Chodíme hodně do přírody na procházky a využíváme každé příležitosti k odpočinku. Nejdůležitější je dobrá strava a klid na duši.

Umíte si představit, že strávíte týden v lázních bez koncertů, schůzek, učení a třeba i houslí?

Václav: Bez houslí nemohu jet ani na dovolenou. Minimálně 2-3 hodiny denně musím s houslemi v ruce strávit i v době „nicnedělání". Hrát na housle jako sólista znamená, že prakticky nemáte den bez nich. Jak se říká, je to řehole. Ale řehole krásná.

Napadá vás nějaká otázka, kterou zatím nikdo nepoložil a vy byste na ni rádi odpověděli?

Eva: Nikdo se mě nikdy nezeptal, jestli miluju svou zemi.

Václav: Ani mne se na tohle nikdo nezeptal. Ale odpovím vám za oba. Velmi ji milujeme a snad je nás hodně.

Hosté lázní se o manželech Hudečkových dozvěděli ještě více na jedinečné besedě. Neuvěřitelně sympatický pár se do Teplic chystá znovu, ještě než skončí zima. Lázeňský dům Beethoven tím bude velmi poctěn.

(převzato z magazínu Lázní Teplice v Čechách)