V rámci jubilejního 5. ročníku Teplického literárního podzimu si ji „na kus řeči“ pozval Miroslav Bünter, v jehož režii se úterní večer odehrál. Mezi skalními příznivci sympatické umělkyně bylo možno zahlédnout její přítelkyni, herečku Libuši Řídelovou či dvojici populárních výtvarníků z Krupky, Alenu a Pavla Kartákovi.

Na posluchače zbylo málo času

Komponovaný pořad byl PhDr. Bünterem připraven s profesionální dokonalostí možná až příliš důkladnou, neboť závěrečný čas pro otázky posluchačů se ukázal být krátký. Inzerované „Povídání nejen o životě a práci“ se tak „zvrtlo“ v téměř dokonalý výčet všech profesionálních aktivit Ivy Hüttnerové, nicméně se o ní posluchači dozvěděli i to, co jim dosud z jejího naplněného života zůstávalo utajeno.
Prozradila na sebe, že největší štěstí pociťuje, když se sejde celá rodina a všichni jsou zdraví: „Ta chvíle, než se někdo s někým začne hádat, ten prchavý okamžik, kdy je doma klid, to mám ráda.“ Také se netajila svým okouzlením Teplicemi: „Jenom ten kousek, co jsem dneska viděla kolem knihovny, byl tak krásný! A hlavně se mi strašně líbí ta nádherná krajina, když končí dálnice a přijíždí se do Teplic. Jednou bych si to tu chtěla pořádně prohlédnout. A musím říct, že v životě jsem neviděla tak nádhernou knihovnu. Nedávno jsem měla besedy v Ostravě a v Karviné, ale tam jsou knihovny v těch nejhorších panelákových bednách uprostřed sídliště. Že může existovat takhle krásná knihovna, to jsem neměla tušení. Jak je celý dům dokonale opravený a dotažený do nejmenších detailů!“

Malování bere jako relaxaci

Největší část večera byla věnována Ivě Hüttnerové – malířce. Malování považuje za nejlepší relaxaci po hektické práci v divadle: „Na rozdíl od rušného divadla, kde se pořád něco děje, je tam legrace a člověk ani na chvilku není sám, malování je naprosto osamělé. Člověk si dokonale srovná hlavu, vyčistí ji, uklidní se a odpočine si. Vřele doporučuji.“
Podstatným detailem na jejích obrázcích, který jim dodává potřebný šmrnc a patinu „starých, zlatých, dobrých časů,“ jsou prý límečky. „Ty dávají tomu oblečení takový starosvětský nádech. Zrovna včera jsem malovala starou babičku, olejovými barvami jsem jí vyšívala límeček a to není úplně jednoduché. Nebo námořnické šatičky, modré proužky, to také hrozně ráda maluji.“ První jí podepsané výtvarné dílko si na její první výstavě v roce 1973 koupil za 200,- Kč kolega Jaroslav Hanzlík. Když spolu letos točili pořad „Úsměvy,“ zmíněným obrázkem ji překvapil.
Dnes je Iva Hüttnerová uznávanou malířkou, zařazenou mezi tak zvané naivisty. Což, jak sama podotýká, nemá příliš ráda. „Když malujete pětatřicet let, musíte se řemeslo naučit, ať chcete nebo ne. Tak jaképak naivní umění!“

Dnes má rozsáhlou sbírku

Iva Hüttnerová vzpomněla také na své sběratelské začátky, kdy ji okouzlily rady z Listů paní a dívek. Dnes je v Česku majitelkou zřejmě nejrozsáhlejší sbírky vybavení domácnosti a oblečení z období od začátku 20. století do jeho čtyřicátých let.
Kdo ji neviděl na divadle, nejpravděpodobněji si Ivu Hüttnerovou vybaví ve filmu „Co je vám, doktore?,“ kde se zaskvěla po boku Zdeňka Svěráka v roli jeho studené a přespříliš emancipované manželky - inženýrky.
Ve skutečnosti je paní Iva dáma šaramantní, vtipná, společenská a v jedné ze svých nejoblíbenějších posledních úloh milující babička dvou vnuků. A přemýšlí-li o stárnutí, pak jenom z pozice velice zaměstnané ženy na vrcholu tvůrčích sil: „Když má být člověk ve stáří šťastný, je důležité, aby byl relativně zdravý a pořád něco dělal. Aby nepodlehl lenosti, měl pořád přátele, protože jak začne být osamělý, stáří ho zaskočí daleko rychleji, než by si přál. Pořád se musí o věci zajímat a musí ho bavit žít.“
Teplický literární podzim pokračuje 22. 10. v 19 hodin Návštěvou Jana Buriana, který mimo jiné také zahraje na piano. Večer 29. 10. ve společenském sále Regionální knihovny Teplice bude věnován publicistovi, spisovateli a rovněž milovníkovi starých časů Ondřeji Suchému, jenž do Teplic zavítá přímo ze Šemánovic u Kokořína.