Jana Urbanová se v pondělí zúčastnila uctění památky obětem holocaustu v Kulturním domě v Ústí. S holocaustem má bohužel také zkušenost, jako sedmiletá byla s židovským otcem odvezena do koncentračního tábora Terezín.

Co si pamatujete z příjezdu do Terezína?
Při příjezdu byl velmi nepříjemný výstup z vlaku. Museli jsme rychle ven, všude množství lidí, také spousta uniformovaných lidí. Nahnali nás do ochozu, který je okolo Terezína, a následně do ghetta. Tam jsem byla oddělena od otce, protože nás začali separovat.

Jak jste se začala věnovat divadlu?
Na začátku roku 1945 naposled do Terezína přišla komise Červeného kříže. Šlo o podivnou kamufláž Terezín totiž nebyl vedený jako koncentrační tábor, ale jako město, které daroval Hitler Židům a které žije naprosto normálním způsobem. Bylo tedy zapotřebí udělat tuto Potěmkinovu vesnici, kde funguje kultura, sport i obchody. Byli jsme navedeni k tomu, co máme odpovídat. Také kultura mezi vězni existovala dělaly se třeba recitační večery. Snažili jsme se tímto způsobem zachovat si důstojnost a určité zdání toho, že ještě normálně žijeme. Předvedli jsme komisi divadelní ztvárnění Karafiátových Broučků. Já a další děti jsme byly vybrány Hanušem Theinem a Vávou Schönovou, kteří s námi větu po větě asi 12 dnů nacvičovali. Dostávali jsme i lepší jídlo a bydleli v pokojích s vlastní postelí, přitom běžně nás v místnosti spadlo i 60 dětí. Když komise odjela, bohužel se všechno vrátilo ke starému. Už ale začínal být konec války.

Jak konec války probíhal?
Do Terezína začaly jezdit vlaky s vězni z vyhlazovacích táborů. Stály tam dobytčí vagóny, ve kterých bouchali a křičeli lidé. Pak odtud vycházeli pološílení lidé, byla tam i spousta mrtvých. Terezín byl náhle přelidněný, lidé neměli co jíst a kde spát. A začala se šířit epidemie skvrnitého tyfu. Terezín tedy zavřeli. Nám jako dětem z toho pekla pomohl evangelický farář Přemysl Pitr. Jako rodina jsme se setkali na konci léta 1945 a vrátili jsme se do Oseku. Teď už 40 let vedu v Krupce amatérský divadelní soubor. Divadlo mě tedy provází celý život.