Slušnost není slabost. To řekl v novoročním projevu předseda Senátu Jaroslav Kubera z Teplic. Vybídl k větší pokoře a úctě k práci druhých. Zároveň se předseda horní komory v historicky prvním novoročním projevu pozastavil nad přílišným zasahováním státu do životů obyvatel. „Stát nás považuje za služebníky, zdánlivě se o nás stará od narození až do smrti,“ řekl. „Aby se stát o nás mohl dobře starat, musí nás mít pod kontrolou,“ upozornil. Jeho projev trval sedm minut. Což v případě slovní zásoby a politického přehledu bývalého teplického primátora je velmi krátký časový rozsah. Ale poradil si s tím.

Jak dlouho jste si ho připravoval?
Ani to dlouho netrvalo. Sedl jsem si a napsal to. Pak už jen upravoval a proškrtával, aby to mělo časový rozsah. Byl jsem limitovaný asi sedmi minutami.

Jaké byly ohlasy?
Ohlasy vesměs pozitivní. Pro mě další zkušenost. Zaznamenal jsem i negativní ohlasy, že jsem se při tom koukal do papíru a že jsem neměl drahé čtecí zařízení jako jiní řečníci. Navíc, já to měl raději napsané. Protože kdybych mluvil z paměti, tak odbočuji, jak je u mě známo. Dostal bych se až do našeho teplického komunálu a to už by mě nezastavili.

Neměl jste brýle na čtení, které běžně nosíte? Jak to?
Chtěl jsem číst bez nich. Proto jsem měl také veliké písmo, jako kdysi míval Husák, aby to přečetl. Ale on navíc měl na očích i ty silné čtecí brýle. Zkušenost pro příště ale je, že velké písmo je pro mě nevýhodné, protože se rychle střídají papíry.

Jste ostřílený z televizních debat. Na kamery zvyklý. Ale přeci jen, byl to váš první novoroční projev v nové funkci. Byl jste nervózní?
Trochu i vadilo, že jsem musel sedět. Chtěl jsem u toho stát. Ale to mi nedovolili. Takže z toho jsem byl trochu nesvůj. Lépe se mi mluví, když stojím.

Jaká v sále panovala atmosféra, před i po projevu?
Bylo to přátelské. Před začátkem vysílání jsem se fotil s novináři, dokonce se dvěma těhotnými ženami. V celém sále při projevu na mě koukalo asi dvacet lidí. Po skončení projevu pak přišlo uvolnění, takže to z nás všech opadlo.

Liší se nějak projev na kameru od klasických debat ve studiu?
Pro mě to je stejné. Jak říkám, raději bych stál a díval se do kamery, než hodně zvedat oči. V sedě jsem nebyl ve své kůži, a proto jsem mohl působit i nervózně. Ale nebyl jsem.

Celý rozhovor naleznete v aktuálním čísle Týdeníku Směr, který vychází už zítra, tj. v úterý 8. ledna.