30letý Jaroslav Pachta žije v lese nad hradem Rýzmburk u Oseka na Teplicku v zemljance zastřešené celtou. Přestože má ve městě pod kopcem klasický byt, miluje les. Jakmile mu to pracovní možnosti dovolí, sbalí si věci a vyrazí právě sem, do přechodného bydliště pod širým nebem.

Jaroslav vyrůstal na statku. Lásku k přírodě mu vštěpil jeho otec, který s koňmi celý život svážel dřevo z lesů a často ho brával do práce s sebou. Syn po něm podědil kladný vztah nejen k životu v lesích, ale také obdiv k životu lesní zvěře. „Není nic romantičtějšího než v lese poslouchat štěkot srnců nebo se ráno probudit vedle divokých prasat,“ říká Pachta.

Profesně se živí jako montér. Za prací dojíždí do Německa. Po návratu se zastaví ve svém bytě, ale příliš času v něm netráví. Táhne ho to do lesa. Jak to jde, sbalí si batoh a vyrazí do svého přechodného přírodního bydliště u Rýzmburku. Tam tráví veškerý svůj volný čas. Vydává se na noční toulky lesem, vyrábí si luky a šípy z nich střílí do přírodních terčů. Vaří na ohni a živí se tím, co mu poskytuje příroda. Teploty pod nulou ho nezaskočí, má na to spacák do mrazu. Společně s ním v lese žije také jeho psí kamarádka, border kolie Korbi.

„Po práci se potřebuji uklidnit. Sednu si tady ve svém přechodném bydlišti pod stromy, koukám na Osek a je mi dobře. Nic mi tu nechybí. Jsem zvyklý na přežití v přírodě,“ podotýká zálesák. Má rád noční pochody. Za svitu měsíce se vydává třeba na kopec Stropník. Poslouchá zvěř okolo něj. „Chrochtání prasat je lepší než televize,“ směje se.

Jaroslava Pachtu zná například Mirek Rada, který bydlí kousek pod Rýzmburkem. „Často ho tady vídávám, chodí mi tu se svou fenkou okolo oken. Je to pohodový chlapík,“ uvádí fotograf z Oseka. „Líbí se mi na něm, jak žije. Vypadá spokojeně,“ dodává.