„Bylo mi kolem třiceti let, když jsem prvně přišel na to, že bych mohl mít Bechtěrevovu chorobu,“ začíná svůj příběh jednaosmdesátiletý Antonín Jílek z Českých Budějovic. Pamatuje historii teplických lázní. „Když byl hotel Central nebo když se ještě chodilo tančit na zámeček do Dubí. To už je všechno čtyřicet, padesát let. Byly tu dva primariáty, primariát Pravřídlo a Fučík. Tady měl primariát pan primář Hudeček a vedle paní primářka Mašková,“ vzpomíná.

Máchejte se a choďte tančit

Právě primář Hudeček dokázal Antonína Jílka povzbudit, aby bojoval se svou nemocí. „On mi tenkrát řekl: Jezděte do teplických lázní, máchejte se v téhle vodě a choďte tančit. A já jsem si jeho radu vzal k srdci,“ říká s úsměvem pan Jílek.
Jeho celoživotní láskou je tanec. V tom, aby se mu věnoval, mu věk rozhodně nebrání. Využívá možnosti lázeňských tanečních večerů. Lituje však, že taneční večery končí příliš brzy. Pak podle jeho slov v Teplicích již možnosti jít si zatancovat nejsou. Pro mladé možná, ale střední či starší generace opravdu nemá, kam jít za zábavou. Více se dočtete ve čtvrtečním 27.9.207 teplickém deníku.......