Pořádal besedy, sbíral věci s Mistrovým jménem spojené, jezdil na jeho koncerty. Jiří Dušek patří k dlouholetým příznivcům zpěváka Karla Gotta.
„Osobně jsem se s ním setkal několikrát. Nejdéle jsme spolu hovořili po koncertu v roce 1993 na tehdejším zimním stadionu v Teplicích. Věnoval mi asi 15 minut. A musím říci, že to vždy bylo příjemné setkání. Nebyl odměřený jako někteří jiní umělci, ale naopak velmi vstřícný. Podobně jsme se potkali v západním Berlíně, když mi po koncertu podepsal desku. Jsem asi jediný, kdo ji z tohoto vystoupení v Německu má. A s věnováním: Jirkovi, Karel Gott.“
Jak jste se k tomu dostal?
Spolupracoval jsem se šéfkou jeho fanklubu v Berlíně a ta mi účast na jeho koncertu zprostředkovala.
Byl jste už od mládí jeho fanouškem?
Musím se přiznat, že nejsem zase až takový jeho celoživotní fanda, že bych ho od malička sledoval.
Jak to myslíte? Vždyť od něj máte doma plné bedny věcí? Takže musíte být jeho příznivec…
Dostal jsem se k němu úplnou náhodou. V roce 1968 jsem tu založil Pop Music Club. Toho si všiml tehdy emigrant a Gottův velký příznivec Jarda Černoch. Jeho rychlík, kterým z Teplic odjížděl, měl hodinu zpoždění. Když se šel projít po Teplicích, aby vyplnil čas do odjezdu, tak narazil na moji výstavní skříňku na Masarykově ulici. Opsal si adresu. A to jsme se ještě vůbec neznali. Pak mi napsal z Německa, že je sběratel a že si můžeme vyměňovat Gottovy desky. Že mi bude posílat z Německa, jaké budu chtít já, a na oplátku ode mě zase bude chtít posílat ty, co vychází tady u nás.
Takže jste pak spolu jeli na stejné vlně. Přeci jen tedy patříte ke Gottovým příznivcům, když jste sháněl jeho věci…
Tak asi jo (smích). Nakonec jsme se do toho ale tak zanořili, že jsme dali dohromady celou jeho diskografii, kde je seznam všeho, co kdy vydal, kdo to s ním nazpíval, kdy to bylo a pod jakým vydavatelstvím.
Jste moderátorem, dříve jste pořádal diskotéky. A také besedy. Pořádal jste i něco k výročí Karla Gotta?
No samozřejmě. Poslední akce byla o prázdninách v Teplicích. Nejprve burza jeho plakátů a desek v Seumeho kapli, pak setkání v knihovně. Podobně v předešlých letech.
Jezdil jste i na jiná setkání, třeba do Prahy?
Byl jsem několikrát na setkání lidí z jeho fanklubu. A dokonce s účastí Karla Gotta. Chodily tam ale většinou bláznivé fanatické ženské, které ho obdivovaly. Příliš se mi ale nelíbilo, na co se ho ptali. Tak jsem tak pak přestal jezdit.
Dělal jste i jiné besedy, o někom jiném?
Dělal jsem jich hodně. A třeba, když jsem uspořádal povídání o Krylovi, tak mi fanatici vyčítali, jak můžu dělat takovou besedu, o takovém člověku, když fandím Gottovi. Tak jsem jim vždycky odpovídal, že jsem nemusel Gottovy písničky poslouchat, ale rozhodně jsem ho uznával jako člověka, co toho tolik dokázal. Nemusel jsem tedy jeho tehdejšího manažera Janečka, toho jsem přímo nenáviděl. Kdykoliv jsem přišel za Gottem, tak on po mně neustále chtěl, abych se mu legitimoval. Obracel mi občanku na všechny strany, jako kdybych byl nějaký divný člověk. Jednou jsem mu ukázal vizitku ze sklárny, která už v té době byla z jedné strany anglicky. A když tam uviděl Jiří Dušek, purchasing manager, tak už mi dal pokoj a laskavě mě uvedl ke Karlovi.
Jaký byl Karel Gott, jak jste ho poznal?
Úžasný profík. Nikdy nevystupoval arogantně. Spolupracoval. Nikdy na sobě nedal znát známku nějaké nadřazenosti. Když mluvil, tak používal k tomu gesta. Fakt fajn člověk. Možná i díky tomu to byl náš jediný zpěvák, který se tak hodně prosadil v zahraničí. Nikdo jiný to nedokázal.
Myslíte, že ho může ještě někdy někdo překonat?
Rozhodně ne. Takových uměleckých rozměrů v této branži už nikdo z Čechů teď nedosáhne.
Co všechno obsahuje vaše sbírka v krabicích s nápisem Gott?
Hlavně mám podepsaný ten singl, čehož si nesmírně vážím. A samozřejmě mám řadu jeho desek, plakátů, různých podpisových pohlednic.
Kde jste se dozvěděl, že Gott umřel?
Skoro celé dopoledne jsem to nevěděl. Vrátil jsem se domů z města, kde jsem byl nakupovat. Pustil jsem si ještě sestřih fotbalové ligy mistrů, a když jsem pak teprve zapnul počítač, tak to tam na mě vyběhlo a už toho byly plné zprávy. Je to smutné, co se stalo.
Pojedete na jeho pohřeb?
Určitě. Budu se s ním chtít rozloučit, za to jaký byl člověk a co v životě dokázal. Za to má můj obdiv. Zřejmě se domluvím s dalšími sběrateli, kteří byli na té besedě o prázdninách. Jeden je z Litvínova a kam se na něj já hrabu?
Jak to?
Ten v tom má miliony korun. Má snad všechno, co se týká Gotta. Sbírá to od dětství a po celém světě. Má toho plný dům.
Budete jeho věci sbírat dál?
Když bude něco zajímavého, na co narazím…
Co chystáte dál, bude v Teplicích nějaká beseda či setkání, k nějaké jiné příležitosti?
Připravuji besedu 30 let po Sametu, aneb jak to vidí Kroupovi. Bude to 6. listopadu v Regionálním muzeu v Teplicích. Beseda s otcem a synem Kroupovými.
Otec Daniel Kroupa disident, chartista, významný polistopadový politik, pedagog UJEP v Ústí nad Labem. Jeho syn Mikuláš je duší organizací Post Bellum a Paměť národa.
Jiří DUŠEK
• Moderátor, DJ, dříve pořádal diskotéky a besedy.
• Sběratel desek, plakátů a podpisových pohlednic Karla Gotta.
• V roce 1968 založil Pop Music Club.
