S Janem Tománkem z Ústí nejen tančila ve StarDance, také s ním zde uváděla i Mezinárodní taneční festival.

VÝZVY MÁM RÁDA

Jolano, proč vás uchvátil tanec natolik, že se vrháte do moderování dalších tanečních soutěží? Vždyť to není žádná legrace…
To není, ale je to výzva a já mám výzvy ráda. Navíc tam mám vždy zdatného spolumoderátora, který je ve formálních věcech, týkajících se uvádění taneční soutěže, zběhlejší. Je fajn, máte-li na pódiu parťáka, provádí mě celou ceremonií. Sama bych si to asi neriskla, je tam tisíc věcí, které se musí hlídat, musí jít podle pravidel a přísně dodržovat.

To by byla ostuda, nechat se diskvalifikovat, že?
Myslíte proto, že to moderátor nějak popletl? To by tedy byla ostuda.

Ale ne, myslím diskvalifikaci v roli spíkra.
Jo, jako že z moderování? No jasně, to by byla. Ale samozřejmě tam vždy musí být profík, který tu soutěž natolik dobře zná, že to má v hlavě, i když ho probudíte o půlnoci, ví co kdo jak proč. A mně myslím bude trvat ještě mnoho soutěží, než ta pravidla budu detailně znát. Ale pro mě je to zpestření mé moderátorské práce. Novinky jsou pro mě vždy výzva; dokud mne to bude bavit, dokud mě budou zvát, budu tance dál ráda uvádět.

Jak unikátní je ve vašem životě tanečník Jan Tománek? Vždyť vaše společné StarDance bylo i první v Česku!
Jsem ráda, že jsem StarDance prošla, že se ke mně stále vrací. A jsem vděčná, že jsem měla možnost být hned v první řadě, protože to zvedlo obrovskou vlnu zájmu o tanec. A víte, jak to je? Když je něco poprvé, je to neopakovatelné. Mnohem lepší než pokračování.

TAKÉ BIZARNÍ MÍSTA

Zavedla vás soutěž StarDance na neobvyklá místa? Zažili jste tu i nějaký horor?
A víte že ano, některá místa byla dost bizarní. Tančili jsme na těch nejneobyčejnějších místech, jaká si dovedete představit. Největší horor bylo přehlídkové molo, kde jsme s Honzou Tománkem tančili tango. Vůbec si nepamatuju, co to bylo za přehlídku, ale já měla hrůzu, že se na přehlídkové molo nemůžeme vejít a nespadnout. Ale Jan je natolik šikovný tanečník, že jsme to ustáli s grácií a z mola nežuchli dolů.

Jak vzpomínáte na uvádění tanců v Ústí minule?
Je to do jisté míry úplně jiný adrenalin. Tanec máte z první ruky, vidíte přes hlavy porotců na taneční páry, je to úžasná podívaná. Na druhou stranu musíte zůstat pekelně soustředění a vlastně se moc nekochat, protože byste mohl prošvihnout ohlášení dalšího páru a nepopletl, jaký tanec se bude tančit. Těch věcí je docela hodně, ale vzpomínám na to docela ráda. Honza Tománek mi pomohl, navíc jsme si i zatančili, což zpětně hodnotím jako svoji sebevražednou úchylku. Tančit na parketu, kde se vzápětí odehrávají mistrovské soutěže, mi přijde jako drzost největší. Ale Honza mě vždycky přesvědčí, že to zvládneme, tak do toho jdeme. Letos ale naštěstí tančit nebudeme.

Je pro vás zajímavé, že vaše dcera s tancem právě začíná?
Dcera začíná, učí se základy a mě to těší, protože na hudbu dobře slyší a je to hezké. Poznáte to už jen na držení těla, a to se mi hrozně líbí, držení těla je zvlášť u holek půvabné. Vyzařuje z nich takový královský postoj, ony si to možná ani samy neuvědomují, ale vypadá to hrozně krásně. Nevím vlastně, kam až to má dcera v tancování dotáhne. Ale vím, že jí to přinese do života jiný úhel pohledu a skvělé držení těla, které už pak dívkám zůstává navždy.