Bílinský učitel, knihkupec, tajemník a jeden ze zakladatelů Bílinského zpravodaje Jiří Kalous, oslavil letos v dubnu osmdesáté narozeniny. V rozhovoru zavzpomínal na dobu, kdy učil děti v základní škole v Lidické ulici, i na své působení na úřadě.

Nejste bílinský rodák, přesto vás tu mnoho lidí zná. Co vás do Bíliny přivedlo?
Na sever jsem se dostal na umístěnku z Prahy, nabídli nám tu zaměstnání a byt, to v Praze tenkrát nebylo. Rok jsem učil ve Světci, pak jsem se vrátil do Prahy a než jsem se stačil rozkoukat, tak přišla nabídka do Bíliny. Jsem za to rád, byli tu fantastičtí lidé i děti. Byla tu radost učit. Na Lidické jsem pak byl osm let. Učil jsem češtinu a dějepis. To sice nejsou oblíbené předměty, ale děti mě asi měly rády, protože zrovna v těchto dnech mám sraz s žáky, kteří vycházeli ze školy před padesáti lety. Vždy se rádi vidíme.

Jaký je váš pohled na současné školství?
Těžko se mi to posuzuje. Na školství se snáší kritika, částečně je oprávněná, protože některé věci nejsou dobré. Vzdělání se stalo kšeftem, protože škola je placená od žáka. Ale už vidím světélko na konci tunelu – vrací se žáci do řemeslně zaměřených škol.

Co vás přimělo jít studovat na učitele?
Měl jsem rád češtinu, psal jsem dobré slohy, rád jsem četl – prý jsem byl svým čtením až protivný. V rodině byla také tradice učitelství.

Jak jste se dostal k místu tajemníka?
Po roce 1989 za mnou přišli bývalí žáci se slovy pane učiteli, konečně je potřeba něco dělat, abych prý tenkrát alespoň kandidoval. Kupodivu jsem skončil čtvrtý a byl jsem v radě a zastupitelstvu. Starostou se stal můj žák Vladimír Horáček a ten mě chtěl mít na radnici. Takže jsem byl dva roky na školství a pak jsem se stal tajemníkem úřadu. Můj žák mi tedy dělal šéfa. Později jsem působil za pana starosty Dudy.

Chcete si přečíst víc? Celý rozhovor najdete v Týdeníku Směr, který si ještě stále můžete koupit na stáncích. Další čerstvé číslo s novými tématy vyjde zase v úterý.