Vedením výzkumu byl pověřen Luboš Rypka jako hlavní archeolog, (z Regionálního muzea v Teplicích), hlavním technikem archeologického výzkumu, zodpovědným za bezchybné technické provedení a kresebnou a fotografickou dokumentaci je Kamil Novák (z firmy Aleš Bartes).

Podnětem k zahájení archeologického výzkumu byl záměr investora, firmy BASALT s.r.o., rozšířit těžbu do prostoru východně od stávajícího lomu, neboť zde byly geologickými vrty v uplynulých letech zjištěny další bohaté zásoby čediče. Pro pokračování těžby je nutné odstranit všechny svrchní geologické vrstvy, aby mohlo být ložisko zcela vytěženo. Vzhledem k tomu, že se jedná o postupně zanikající lokalitu, z které zároveň evidujeme od roku 1920 několik ojedinělých archeologických nálezů ( uložené v národním muzeu v Praze ), bylo nutné zvolit zvláštní strategii.

Na celé ploše o úctyhodné celkové rozloze 2,7 ha bylo nutné v 1. fázi provést skrývku svrchních humózních vrstev a během archeologického dohledu zjistit, zda se pod těmito vrstvami ornice a podorničí nenalézají archeologické objekty (jámy, žlaby, půdorysy chat, hroby apod.). Již během prvého dne skrývek se naše domněnky potvrdily, neboť se pod lžící stroje UDS začaly objevovat četné sídlištní objekty. Bylo tedy nutné co nejdříve zahájit 2. fázi – vlastní záchranný archeologický výzkum, jehož předmětem je podrobné zdokumentování zjištěných pozůstatků lidských aktivit v lokalitě. S investorem (zástupcem firmy BASALT s.r.o ing. Boučkem) byl dohodnut podrobný harmonogram prací a celá plocha byla rozdělena na jednotlivé pruhy, které jsou postupně uvolňovány, aby mohly pokračovat práce v kamenolomu. Všechny pracovníky bylo nutné odborně proškolit a zajistit celodenní ostrahu zkoumané plochy, neboť vzhledem k tomu, že se jedná o areál kamenolomu, je nutné dodržovat zvláštní bezpečnostní předpisy. Vstup na lokalitu je možný jen se souhlasem bezpečnostního technika a investora.

Skrývkové práce probíhaly nepřetržitě od 15. prosince, za každého počasí, až doposud. Pouze vysoké mrazy zhruba v polovině ledna přinutily archeology po dobu nejnižších teplot práce přerušit, neboť půda promrzala až do hloubky okolo 40 cm a skrývkové práce by tak silně porušovaly i cenné archeologické objekty.

Dosud bylo zjištěno několik tisíc archeologických objektů různé velikosti, od malých (kůlové a sloupové jámy – doklady nadzemních konstrukcí, půdorysy ohnišť), středně velkých hlubších (odpadní a zásobní jámy, několik pozůstatků pecí) až po rozsáhlé (tzv. hliníky – jámy po těžbě jílu na omazávky stěn chat a pecí a na získávání hrnčířské hlíny k výrobě keramiky). Několik zjištěných půdorysů patří zřejmě zahloubeným chatám či větším výrobním objektům. Co se týče předběžného datování, nejvíce objektů náleží období z přelomu starší a mladší doby železné, menší část sídlištních jam lze datovat do období kultur popelnicových polí pozdní doby bronzové a pouze několik málo objektů se pravděpodobně hlásí svými nálezy do období pozdní doby kamenné.

Do dnešního dne byla prozkoumána prozatím jen část zde zjištěného konglomerátu sídlišť z různých období pravěku. Některé objekty jsou silně porušeny hlubokou orbou a kořeny vzrostlých stromů, v minulosti zde byla pole a posléze třešňový sad. Někdy v 80. letech byla navíc část plochy hluboce skryta a posléze opět zahrnuta, některé archeologické objekty tak byly nenávratně zničeny. Četné zjištěné superpozice objektů (půdorysy objektů se vzájemně překrývají, což dokládá jejich vzájemnou nesoučasnost v rámci existence jednoho sídliště) svědčí zřejmě o několika sídlištních fázích a tudíž i dlouhodobějším charakteru zdejšího osídlení. K nejčastějším nálezům patří samozřejmě keramické střepy a zvířecí kosti. V několika případech se podařilo v odpadních jamách objevit celé či rekonstruovatelné tvary nádob, nejčastěji misek a hrnců. Keramické přesleny, kostěná šídla a zlomek hliněného závaží tkalcovského stavu dokládají rozvinutou textilní výrobu na lokalitě. Zarážející je ovšem téměř úplná absence kovových předmětů a to i přesto, že je plocha výzkumu pravidelně kontrolována detektory kovů.

Sama poloha lokality je poměrně výhodná, ze západu a severozápadu byla chráněna strmými svahy Stříbrníku, kopec je dobře přístupný jen z jihu a východu, kde jsou svahy již povlovnější. Jako zdroj vody sloužil jistě severovýchodně odtud protékající Lužický potok, či vodní nádrž která se nacházela ve středové části stříbrníku, (dnes již odtěženo). Tato výšinná poloha (nadmořská výška kolísá mezi 400-410 m n.m.) mohla mít zřejmě svůj strategický význam, výhled z kopce na České středohoří poskytoval jistě dokonalý přehled o dění v nejbližším okolí. Opevnění polohy však zjištěno nebylo.

Až na malou část plochy bylo zjištěno osídlení na většině námi zkoumaného území.V 80. a 90. letech, během těžby v kamenolomu byly odtěženy asi tři čtvrtiny kopce, bohužel bez dohledu archeologů. Celkový rozsah osídlení na Stříbrníku tak nebudeme bohužel zřejmě nikdy schopni spolehlivě rekonstruovat.

Luboš Rypka, Kamil Novák