Co pro vás toto ocenění znamená?

Už jsem ve věku, kdy rekapituluji svoji profesní kariéru a každé takové ocenění je velice příjemné, protože člověku dává jistotu, že asi dělal věci dobře.

Proč podle vás schází ve školství muži – učitelé?

Kantořina je těžká především proto, že člověk trošku ztrácí soukromí. Je to jeho řehole a on se musí přizpůsobit, neboť učí děti pocházející z konzervativního i moderního prostředí, bohaté i chudé. A učitel musí být někde uprostřed, aby všem nějakým způsobem konvenoval.

To je ten řeholní princip, jímž se dnešní mladí cítí být svázáni a proto tuto profesi nevyhledávají. Druhým důvodem je, že učitel musí každý den bez výjimky dávat dětem kus ze sebe.

Herec si podle Stanislavského odpočine sám v sobě, ale učitel ani tuhle možnost nemá. Je to tvrdá práce a srovnáme-li ji s prestiží, jakou tato profese má ve společnosti, a potažmo i s jejím finančním ohodnocením, není tak přitažlivá jako řada jiných povolání.

Daří se starším učitelům držet krok s generací, která je odkojena internetem, rockovou muzikou a třeba skatem?

To je problém každé generace učitelů. Každá generace vychází z prožitků a zkušeností vlastního dětství a většinou, když už je to učitel ve starším věku, kontakt s mladými ztrácí. Věci, které jsou normální pro mladé, on považuje za absurdní nebo dokonce nevhodné a dost často dochází mezi ním a dětmi ke konfliktům. Do jisté míry by se dalo říct, že člověk, který ve své profesi pedagoga zůstane infantilní, je na tom lépe než ten, který jako osobnost zraje.

Určitě každý dobrý učitel poslouchá, co poslouchají jeho děti, zajímá se, o co se ony zajímají, snaží se v tom orientovat. A i když s tím vnitřně nesouhlasí, měl by se zaobírat myšlenkami, proč ony se tím zaobírají, proč tím žijí.

Ale nikdy by se jim neměl podbízet a hrát si s nimi na mladého, to by bylo neautentické.