Ten se svého úkolu zhostil originálně pojatým uměleckým dílem. Použil dřevo olše a zužitkoval i starou dubovou okenici z oken kostela. „To jsem různě seřezal a vytvořil desku.

Spodek je z tombaku, což je něco mezi mědí a mosazí a navařované a přelakované zdobení je z čisté mosazi. Je to materiál, se kterým rád pracuji,“ upřesnil výtvarník, který s děkanstvím, konkrétně s otcem Františkem Pospíšilem už v minulosti úspěšně spolupracoval.
Nohu obětního stolu vyrobil z olšového dřeva, které vyplavila velká voda ve Vltavě. „Původně to byla část kmenu jednoho z padlých stromů v pražské Stromovce. Když je při likvidaci škod po povodních likvidovali, pár jsem jich odkoupil. K tomuto duchovnímu účelu se zvlášť hodí,“ prozradil Vanc.
Obětní stůl stojí uprostřed kaple a slouží se na něm mše svatá, čili je využíván při symbolickém rituálu proměny chleba a vína v tělo a krev Pána Ježíše.