Důl na hnědé uhlí vybudoval v roce 1871 duchcovský podnik Döllingerské těžařstvo. „Založení nového dolu vyhlíželo při konjunktuře hnědého uhlí velmi slibně. Důl na severozápadním okraji města Duchcova byl v blízkosti duchcovsko-podmokelské dráhy a uhelná sloj o mocnosti až 15 metrů, dosažitelná úvodní jámou hlubokou jen 66 metrů, slibovala snadné zisky,“ píše hornický web Zdař Bůh (mocnost představuje část uhelné sloje, kterou je možné vytěžit, pozn. red.).

Krach burzy podťal hornictví

Dobývání ale komplikovaly a prodražovaly komplikované geologické podmínky, k tomu se konjunktura z počátku 70. let 19. století rychle rozplynula v důsledku krachu na vídeňské burze.

K tomu došlo 9. května 1873 a spolu s americkou železniční krizí odstartoval do té doby největší ekonomickou recesi světa, jež postihla zejména průmyslové a železniční společnosti Krachy těchto firem znamenaly samozřejmě útlum i pro hornictví. A ten se projevil také v Duchcově na Teplicku.

V květnu 1892 nastalo nejčernější úterý v dějinách českého báňského podnikání:

Hromadný pohřeb obětí havárie a katastrofálního požáru v dole Marie, červen 1892, reprodukce fotografie neznámého autora
Největší česká důlní katastrofa: Z pekla nebylo úniku, život vysálo z 319 lidí

„Těžaři se zadlužili natolik, že dostali nuceného správce, obchodníka s uhlím pana Scholtze, který však těžbě nerozuměl a k vedení dolu si najímal pracovníky bez kvalifikace a nutil je těžit za všech okolností a hlavně levně. Jediným odborníkem na šachtě byl důlní Walter, který správu systematicky žádal, aby se při ražbě chodeb předvrtávalo minimálně na délku dvou metrů kvůli ověření, že tam není voda. To by ale znamenalo prostoje a výdaje navíc, takže to správa dolu nepovolila,“ uvádí web Zdař Bůh.

První varování

K prvnímu důraznému varování, co se může stát, přikročila příroda už více než půl roku před katastrofou. V červnu roku 1878 začal v nedaleké obci Lahošť rychle slábnout do té doby vydatný pramen horké vody, a současně se tato voda objevovala v dole.

„Z první, takzvané jílové rozsedliny prýštilo vždy hodně vody, a to tak teplé, že i nejlepší boty byly za jednu směnu rozmočené a vláčné jako hadr. Pod druhým přehozem byla voda ještě hojnější, takže každý mohl vidět, že se nalézá v blízkosti termálních teplických pramenů. Někdy koncem června 1878 se náhle ztratil velký pramen zvaný Obří, vytékající z prohlubně u Lahoště, asi dva kilometry od Döllingeru směrem k Teplicím. Tyto jasné příznaky ale nikoho nevarovaly,“ píše web Podzemní svět.

Dvě stě čtyřicet horníků nastoupilo 19. prosince 1907 do práce v uhelném dole Darr v Pensylvánii. Všechny až na jednoho zabila exploze:

Záchranáři po výbuchu v dole Darr, k němuž došlo 19. prosince 1907. Exploze měla katastrofální následky
Chtěli si přivydělat, do dolu šli tajně i s rodinami. Čekala na ně hrůzná smrt

V dole se mezitím stále pracovalo, bez ohledu na čvachtající obuv horníků. „Při první katastrofě v roce 1879 se projevil fakt ztráty pramenů, z nějž plynulo vysoké nebezpečí,“ uvedla německy psaná vyšetřovací zpráva z roku 1888, která se kromě duchcovské události zabývala ještě dalším katastrofálním průsakem vody, k němuž došlo na Teplicku 28. února 1887.

Vražedný vodní průval

Ráno 10. února 1879 nastoupilo do dolu na ranní směnu celkem 64 horníků, kteří pracovali ve třech patrech. V prvním umístěném nejblíže povrchu bylo 21 havířů, do druhého jich sfáralo šest a ve třetím nejnižším pracovalo v době katastrofy 37 lidí.

K neštěstí došlo krátce po poledni. Ražbu v chodbě na nejvrchnějším patře měli v té době na starost havíři Hellebrand a Kovanda.

Povrchový hnědouhelný důl u Duchcova, pohled do jámy, fotografie Jindřicha Eckerta, výřezPovrchový hnědouhelný důl u Duchcova, pohled do jámy, fotografie Jindřicha Eckerta, výřezZdroj: Wikimedia Commons, Jindřich Eckert, Rijksmuseum, CC0

„Brzy po poledni udělali v čelbě chodby po obou stranách ruční záseky, když se náhle utrhla uhelná stěna a ohromný proud vody vyrazil do chodeb dolu. Oba havíři jen stěží unikli. Při útěku křikem varovali ostatní kamarády, ale mnozí z nich se utopili. Do spodních horizontů se voda řítila nebývalou silou,“ uvádí web Zdař Bůh.

Na to, aby se horníci dostali z rychle zaplavovaného dolu v těžařské kleci, už nezbýval čas, voda stoupala příliš rychle. Muži proto začali utíkat před jejím přívalem i po žebřících vedoucích z vodotěžné jámy, jejímž úkolem bylo právě odčerpávat vodu – pokud k nim ovšem stačili doběhnout včas. Oba raziči se tak ještě zachránili, pak ale jámu zaplnila voda a na hladinu už vyplavala jen mrtvá těla havířů Antona Köhlera a Paula Rudolfa.

V únoru 1949 zemřela po explozi v podzemí ostravského dolu Doubrava dvacítka horníků. Neštěstí zaplatilo životem také pět záchranářů:

Pohřbu obětí důlní katastrofy na Dole Michálka v Michálkovicích se účastnili také představitelé strany a vlády. V čele průvodu šli Antonín Zápotocký a Rudolf Slánský.
Za výbuch v dole Doubrava rozsudky smrti. Tragédie ničila životy i po letech

„Zbývajících devatenáct horníků zůstalo v hlubině bez naděje na záchranu. Již v prvních pěti dnech začala voda po přelivu podzemními spojovacími díly zatápět sousední doly. Kromě dolu Döllinger postupně zatopila ještě doly Viktorin, Gisela v Háji u Oseka, Pokrok I, pozdější Alexander v Hrdlovce, a důl Nelson I. v Nové Vsi. V tomto dole si vyžádala ještě další dvě oběti,“ uvádí web Zdař Bůh.

Celkový počet obětí tak dosáhl 21 osob, po nichž zůstalo celkem 17 vdov a 52 sirotků, odkázaných zničehonic jen na dobročinné dary soukromých spolků.

Také exploze v dole Nelson v roce 1934 byla nesmírně ničivá. Výbuch nahromaděného uhelného prachu měl tehdy na svědomí smrt 142 horníků:

Zdroj: Youtube

Panika v lázních

Třetí den po katastrofě, 13. února 1879, zmizely náhle termální prameny v Teplicích, což pro toto proslulé lázeňské město znamenalo další těžkou ránu.

„Mezi majiteli lázeňských objektů, lékaři, hoteliéry i místními obyvateli zavládla tristní nálada. Panika vznikla i mezi finančníky a drobnými střádaly. Věřitelé oblehli městskou spořitelnu a během jednoho dne si vybrali 87 tisíc zlatých. Teprve když spořitelna hladce vyplatila 400 tisíc zlatých a nezhroutila se, vybírání vkladů přestalo,“ píše web Zdař Bůh.

V letech 1949 a 1950 došlo na Ostravsku ke dvěma velkým důlním katastrofám:

Důl Michálka z jižního pohledu
Probuzený zabiják. Před 70 lety v dolech na Ostravsku rozpoutal chtíč peklo

Teplický purkmistr Uhher rychle svolal schůzi zástupců města, okresu, lázní a báňského hejtmanství, jež se usnesla požádat Vídeň o vyslání geologických odborníků. Ti skutečně přijeli a shodli se, že k obnově pramenů dojde v okamžiku, kdy se doly naplní vodou na nejvyšší možnou míru.

Byl proto vydán zákaz čerpání, což mělo za následek mimo jiné to, že ze zatopeného dolu nikdo nevynesl těla 19 utopených horníků, která byla nakonec nalezena a vyproštěna až v březnu a v červnu roku 1881.

Povrchový hnědouhelný důl u Duchcova, fotografie Jindřicha Eckerta, celkový pohledPovrchový hnědouhelný důl u Duchcova, fotografie Jindřicha Eckerta, celkový pohledZdroj: Wikimedia Commons, Jindřich Eckert, Rijksmuseum, CC0

Odborná komise se také rozhodla prohloubit jímací šachtici legendárního teplického Pravřídla, tedy léčivého pramene, který znali už staří Keltové. Úkol dostali na starost přizvané báňští odborníci z Příbrami, kteří 22. února 1879 konečně narazili v hloubce 13,5 metru na horký pramen.

Pro Teplice to byl den zmrtvýchvstání. „Na domech se objevily prapory, zvonily zvony, městská rada uspořádala slavnost v divadle a konaly se oslavné bohoslužby,“ píše web Zdař Bůh.

Objev keltského pokladu

Prameniště bylo potřeba prohloubit také v Lahošti, kde vyschl již zmíněný Obří pramen, vyživující lázně na okraji Duchcova. Tady se začalo s kopáním v roce 1881. V té chvíli nikdo netušil, k jak mimořádnému objevu tento krok povede.

„V lednu 1882 se kopáčům v šesti metrech naskytl pohled jako z pohádky: odkryli bronzový kotel o průměru půl metru. Plný nazelenalých keltských bronzových náramků, spon a prstenů,“ píše o objevu takzvaného duchcovského pokladu Turistický magazín.

Nejhorší katastrofa v dějinách moravskoslezského hornictví za sebou zanechala 235 obětí:

Důl založil v roce 1856 Jindřich Larisch-Mönnich
Oživlá noční můra v Karviné: po výbuchu metanu leželi všude mrtví lidé a koně

Celkem prý kotel obsahoval přes tisíc spon, více než 650 náramků a blíže nezjištěný počet prstenů. Všechny předměty pocházely podle historiků z doby mezi lety 370 až 320 před naším letopočtem.

Větší soubor nalezených exponátů se dnes nachází v Národním muzeu v Praze, zbytek se však rozplynul mezi sběrateli a muzei po celé Evropě – předměty z duchcovského kotle dnes najdeme údajně třeba ve sbírkách muzeí ve Vídni, v Norimberku, v Berlíně, v Drážďanech, v Mohuči a v dalších.

Pomník obětem katastrofy v sadech Rudé armády v DuchcověPomník obětem katastrofy v sadech Rudé armády v DuchcověZdroj: Wikimedia Commons, Gampe, CC BY-SA 4.0

Oběti katastrofy byly pohřbeny nadvakrát. Pohřeb prvních 16 vynesených těl se konal v neděli 29. května 1881 za obrovské veřejné účasti. Rakve byly uloženy do společného hrobu. Poslední tři havíři byli vyproštěni až 11. června a ve vší tichosti pohřbeni v noci 14. června 1881.