"Chodila jsem do podobného bezobalového krámečku už v Ústí, kde jsem bydlela. Zaujalo mě to natolik, že jsem se do toho chtěla také pustit. Hledali jsme vhodné prostory. Našli jsme je v Teplicích, kde takový obchůdek chyběl,“ říká Kateřina Bobková v rozhovoru pro Deník.

Přestěhovala jste se z Ústí?
Ano, bydlím v Hrobě a do Teplic dojíždím do krámečku.

Kromě místa pobytu jste přešla i k jinému povolání tedy, respektive na vlastní nohy. Co ta změna?
Jsem spokojená a nová práce mě hodně baví.

Jaké byly začátky? Vše jste si vyběhávaly s kolegyní samy?
Začátek nebyl vůbec snadný. Vyřídit řadu povolení a s tím spojená hrůzná papírová válka. Nakonec se to ale podařilo, a po půlročních přípravách jsme konečně otevřely.

Co si má člověk představit, když se řekne obchod bez obalu?
Prodáváme odvážené zboží. Zboží dáváme do přinesených nádob nebo tu máme k zapůjčení v rezervě sdílené sklenice. Šetříme tím přírodu. Filozofií projektu je chránit planetu a přispět ke snížení dalšího znečišťování. Český občan podle statistik vyprodukuje přes 300 kilo odpadu ročně. A právě to se snaží plán bezobalových prodejen změnit.

Kateřina Bobková

Bydlí v Hrobě. Na Teplicko se přestěhovala z Ústí. Po přestěhování ji štvalo, že ve městě nemá možnost nakoupit bez obalu, a tak jednoho dne přišla s nápadem otevřítvlastní obchůdek. Domluvila se s kolegyní Annou Pášovou a otevřely si obchod s potravinami bez obalu. Obchod funguje už téměř rok.

Prodejna Na hrášku. To zavání trochu pohádkou. Jak jste přišly na takový název?
Vzniklo to spontánně. Šla jsem s přítelem na procházku a bavili jsme o našem psovi. Vyprávěl mi, jak spal na zahradě. A ze mě hned vypadlo, že jako na hrášku. A v ten moment jsme se na sebe podívali a bylo jasné, že to je ten správný vhodný název pro naši prodejničku. A máte pravdu, i nám se od první chvíle líbilo, že to je takové pohádkové.

Souvislost s tím, že to je u vás bez obalu, to má. Hrášek také přeci odsypáváte?
Vlastně ano. To je fakt. Může to být i takto pojaté.

Měli jste nějakou představu, jak to všechno budete dělat, když jste do toho s kolegyňkou šly?
Inspirovaly jsme se u rozjetých prodejen tohoto typu, abychom se měly od čeho odrazit. Především je to ale o realizaci našich představ. Jsou tu zakomponované naše nápady, snažily jsme se to udělat tak, jak se to líbí nám.

Jak se vám během toho prvního zahřívacího roku dařilo?
Za mě super. Vánoce byly skvělé. Začátek roku taky dobrý. Teď zasáhl ten COVID 19, tak to trochu spadlo.

Měli jste otevřeno i během nouzového stavu?
Ano. S omezeným prodejem. S kolegyní jsme to měly rozdělené tak, abychom se nepotkávaly. Kdyby jedna z nás odpadla, aby druhá mohla dál fungovat. Jsem ráda, že to je za námi.

Už jste na konečném sortimentu, nebo stále rozšiřujete?
Doplňujeme. Snažíme se i reagovat na požadavky zákazníků.

Máte stálou klientelu?
Rozhodně. Lidé se k nám vrací. Některé známe i podle jména. Což je pro nás už takové rodinné prostředí. Ale chodí se jen tak podívat i ti, kteří jdou okolo. Jsou dny, kdy máme frmol a pak takové, kdy je vyloženě klid. Nevím, podle čeho to je. Prostě to máme takové nárazové.

O co mají lidé největší zájem?
Specialitou je přírodní kosmetika. Ze surovin to v poslední době byly těstoviny a především mouky. Ty teď šly ve velkém. Hodně lidí si doma peklo, jak nechtělo chodit ven. Lidé si chodí odsypávat sušené ovoce. Určitá skupina chodí speciálně pro mléčné výrobky. Je to pestré.

To je pravda, lidé si v době koronavirové krize hodně pekli, což je ale dobře ne?
Přesně. Z domácích čerstvých surovin. A také zdravých.

Takže když se na to zpětně podíváte a zhodnotíte své rozhodnutí změnit povolání, tak z toho máte dobrý pocit?
Rozhodně. Udělaly jsme dobře a práce nás naplňuje a baví. Řeč nemůže být tedy zatím o finančním ohodnocení, ale pokud jde o životní přidanou hodnotu, tak za mě zcela jasně super. Kolegyně to má podobně.

Vyzkoušela jste už všechny suroviny a produkty, které nabízíte? Jako kdybyste to vzala zleva doprava?
Máme tu zhruba ke třem stovkám položek. Dá se říci, že většinu ano. Rezervy mám trochu v koření. Kolegyně zase nemá ráda sušené ovoce. A já osobně ještě tedy „nedávám“ caro.

Pro koho může být takový obchod výhodou? Na rozdíl od těch, kde se nakupuje ve velkém?
Především pro lidi, kteří žijí sami. Nebo pro ty, kteří používají jako jediní doma takovéto suroviny. Nechci říci přímo zdravé potraviny, protože nejsme zdravá výživa. Ale tak třeba řada mužů nepoužívá jako přílohu bulgur, přičemž ženy takovou přílohu milují. Tak si chodí odsypávat pouze pro sebe.

Muži bulgur nejedí?
A nejen ten. Ale ze zkušenosti už vím, že bulgur je u některých chlapů doma zakázaná potravina. Proto si ženy chodí k nám jen pro hrstku, kterou si uvaří pouze pro sebe, zatímco svým protějškům doma udělají knedlík nebo brambory. V běžných obchodech totiž koupíte kilové balení a to vám pak doma leží a spotřebováváte to hodně dlouho, až to třeba i vyhodíte.

Co myslíte, jak je to u mě s bulgurem?
Nevím. (smích)

Mně nevadí. Manželka si ho občas udělá a já si to dám s ní. Takže si můžeme také k vám přijít odsypat do sklenice?
Jasně.

Jak to funguje třeba u bonbónů? Vidím, že i ty se dají odvážit na počet?
Rozhodně i zde to malé dávkování je výhoda. Děti si nasypou hrstičku a prostě ví, že až ji snědí, tak nemají. Kdežto u velkých balení v běžných obchodech jim rodiče doma odsypají a ony vědí, že když mají prázdnou misku, tak si mohou zase dojít do skříňky do pytlíku. Nebo to klidně snědí celé na posezení. Jako třeba brambůrky.