Kníže Clary: Moje rodina budovala Teplice přes 300 let

V Teplicích jste se narodil. Dá se říci, že ačkoliv jste zde strávil pouze rok života, cítíte je jako své rodné město?
Určitě ano. Jsem s nimi spjat především prostřednictvím mého dědečka (Alfons Clary-Aldringen, poslední pán na teplickém panství, pozn. red.). Dědeček se dožil velmi vysokého věku, proto jsem s ním mohl trávit spoustu času už jako dospělý. V dospělosti člověk klade úplně jiné otázky a dědeček mi jako dospělému také odpovídal. Díky těmto vyprávěním cítím k Teplicím velké pouto.
Ostatně o Teplicích se u nás doma vždycky hodně mluvilo. Vyrostl jsem sice v Německu, ale Teplice hrají v mém životě také důležitou roli. Poprvé jsem je navštívil v roce 1967, ještě před pražským jarem. Vyrazili jsme tenkrát na vízum z Vídně s mojí sestrou, s mojí matkou a ještě s jedním rodinným přítelem. Od té doby sem jezdím pravidelně, znám tu spoustu lidí. Pana ředitele Malého (ředitel lázeňských domů Lázní Teplice v Čechách a.s., pozn. red.) znám už 20 let. Obklopen přáteli se tu cítím velmi příjemně.

Vyprávíte o svém rodném městě také svým dětem? Jaký je vlastně pohled mladé generace Claryů a jaký vztah k Teplicím mají Vaše děti?
Se třemi z mých dětí jsme tu byli ještě před revolucí. O Teplicích jsme jim hodně vyprávěli, a tak bylo zcela přirozené jet právě sem. Ukazovali jsme jim, kde jsem se narodil, hráli jsme si tu v zámecké zahradě, na ptačích schodech a podobně. Od té doby jsme do Teplic jezdili stále, minulý rok se mnou přijeli i dva moji synové. Jeden říkal, že si vzpomíná, že tu byli jako děti, ale že si vůbec nepamatuje, že je to tu tak zajímavé. Oba mají k Teplicím dobrý vztah, ale ne tak silný jako já. Narodil jsem se tu a o Teplicích toho hodně vím. Vydal jsem o nich také knížku, k čemuž jsem potřeboval prostudovat spoustu materiálů. Tato zkušenost a hlavně vyprávění mého dědečka jsou pro mne základem všech mých znalostí o Teplicích. Když jsem tu byl poprvé v roce 1967, pomohly mi mé vědomosti natolik, že jsem dokázal najít úplně všechno bez mapy (směje se).

Kniha, kterou jste vydal, to jenom dokládá. Vaše rodina spravovala teplické panství více než 300 let a zcela jednoznačně dala městu jeho podobu. Dnes už si stále více obyvatel Teplic toto uvědomuje. Sledujete, jak o Vás Tepličané smýšlejí?
Samozřejmě, že mě to zajímá, aniž bych to tedy mohl jakkoliv ovlivnit. Už je mi 66 let a hodně jsem toho zažil. Když na to teď myslím a vidím třeba mladého člověka tady v Teplicích, který před 20 lety byl ještě školáčkem na základce, uvědomuji si, že vyrůstal úplně jinak než já a mí vrstevníci. Za posledních 20 let se toho hodně změnilo a já jsem tomu rád. To mě také velmi mile překvapilo, že když jsem přijel, nebylo potřeba prokazovat se na hranicích. Kdo by to byl před 20 lety tušil.

Teplice jsou lázeňské město a Vaši předkové se valnou měrou podíleli na rozkvětu teplického lázeňství. Jak vnímáte lázně Vy osobně? Jezdíte pravidelně do lázní nebo je tento pobyt úplně první lázeňskou zkušeností?
Pro mě je to teď něco úplně nového, já jsem díky Bohu zdráv, jen mám takovou drobnost na zádech. Ale musím Vám vyprávět, jak jsem tu byl už před asi 10 lety a chtěl jsem se setkat s panem Malým. On měl zrovna nějaké jednání, které mělo trvat ještě asi hodinu. Tak mi nabídl, abych mezitím vyzkoušel termální koupel s masáží, že se potom akorát sejdeme. Poslechl jsem ho a od té doby o lázních sním.
Byl bych rád přijel už dříve, ale byl jsem vždy velice pracovně vytížen, mám poradenskou firmu a jsem často na cestách. Nikdy jsem neměl moc času, ale teď jsem si řekl, že si pojedu na týden odpočinout. V roce 1990 hned po revoluci byla spousta starých Tepličanů, kteří si velice přáli, aby Teplice získaly zpět svou slávu lázeňského města. Založili jsme tehdy spolek přátel, který se pokoušel přivést lidi z Německa právě do Teplic. V té době samozřejmě existovaly rozdíly mezi českými a německými lázněmi. Tuto překážku jsme chtěli překonat a získat také uznání od německých zdravotních pojišťoven. Komunikace s tehdejším ministerstvem se však příliš nedařila. Vím však, že tito původně Tepličané z generace mého otce se neuvěřitelně zasadili o to, aby zde lázeňství pokračovalo. Spousta z nich sem jezdila a jezdí v celých skupinách každý rok. Já sám o tom teď také budu vyprávět, protože jsem velice spokojený. Koupele jsou úžasné, masáž příjemná a hlavně lidé jsou tu milí.

Máte doma ve Frankfurtu nějakou památku na Teplice, třeba obrázek, vázu nebo cokoliv, co pochází z Teplic?
Díky Bohu je toho hodně. Máme spoustu skleniček, které jsem nakupoval na trzích, řadu knih o Teplicích, obrázky, ale také vlastní fotografie. V Benátkách, kde žili mí prarodiče, je spousta obrázků z Teplic. Roky je dědeček s babičkou dostávaly darem. Když se tam rozhlédnu, všude vidím Teplice. (de)