Tehdy do městského útulku v Teplicích přinesli dva pracovníci firmy Marius Pedersen v krabici malého kocourka, s utrženou zadní nohou. Zřejmě se připletl ke stroji, kterým se do balíků drátem svazují slisované pet lahve. Drát mu zachytil nohu a tak kocourek visel hlavou dolů a mňoukáním se snažil přivolat pomoc.

Podle veterináře takhle musel viset nejméně týden, než se jedna z pracovnic šla podívat, proč mňoukání, které je jinak na dvoře běžné, zní tak žalostně. Nakonec se jí podařilo zcela vysíleného kocourka, jehož zpřelámaná noha byla s tělíčkem spojena jen šlachou, najít. Kocourka odřízli a odnesli do útulku.

Zdálo se, že nebude jiná možnost, než kocourka utratit. Přivolaný veterinář mu ale odumřelou packu amputoval, vykastroval ho a ten se začal jako zázrakem uzdravovat.

Týdenní hladovku rychle dohonil a na třech nohách běhá, jako by mu žádná nechyběla.

Rychle se našla i milující rodina, která si ho vzala jako nečekaný a hýčkaný předvánoční dárek.

Příběh, který měl mít šťastný konec, ale pokračuje. I když je kocourek k dospělým velmi milý a přítulný a v rodině si rychle zvykl, nemohou si ho nechat. Mají totiž čtyřletého chlapečka, kterému začal kocour dokazovat, kdo je v domě pánem. Když na malého několikrát zaútočil, nezbylo novým páníčkům nic jiného, než se s kocourkem rozloučit a vrátit ho do útulku.

Najde brzy nový domov? Podmínkou je, aby v něm nebyly malé děti. (re)