„Z archivní knihy lze vyčíst, že první děti přicházely do ústavu právě v roce 1947 a byly to děti prakticky z celých Čech,“ říká úvodem vrchní sestra Věra Březinová, která práci s miminky a batolaty v teplickém kojeneckém ústavu zasvětila 20 let svého života.
Některé děti, které ústavem prošly, se vrátily k rodičům, jiné do náhradní rodiny, jen málo z nich bylo umístěno do dalších zařízení, školních dětských domovů nebo ústavů sociální péče. Sociální sestra Ludmila Čáslavová vysvětluje, že potřeba umisťovat děti do ústavu je stále aktuální a naléhavá, mění se jen důvody přijetí. „Před 60 lety to byly děti TBC matek, váleční sirotkové, opuštěné děti. Ale i dnes přicházejí děti odebrané ze špatných sociálních poměrů, děti nechtěné, handicapované a poslední dobou stále více děti drogově závislých matek,“ vysvětluje změny, ke kterým během let došlo.
Na konci minulého roku odešla do důchodu Jiřina Rajtrová, která seděla v křesle primářky ústavu dlouhých 25 let. Za tu dobu se podařilo do náhradní péče umístit přes 850 dětí. Mnohé z nich našly své rodiče i v zahraničí. „Pokud vím, tak všechny děti, které šly do zahraniční adopce, se dostaly do opravdu výborných a připravených rodin. Byly to vlastně děti, které by jinak byly odsouzeny vyrůstat v dětském domově až do své dospělosti,“ vzpomněla Rajtrová při svém loučení na konci loňského roku.
„Vzpomínáme – li na běh událostí v tomto zařízení, musíme připomenout prvního ředitele MUDr. Karla Weigla, primáře Jiřího Junka a již zmíněnou Jiřinu Rajtrovou,“ shodují se obě sestry na osobnostech, které výrazně figurovaly v historii ústavu. Za šedesát let se mnohé změnilo, byl vybudován moderní ústav, který je nově vybaven dětským nábytkem, didaktickými hračkami, zdravotnickými pomůckami a vůbec vším, co děti potřebují. Kapacita zařízení je 60 dětí, 36 míst je pro kojence do 1 roku věku a 24 míst pro batolata do tří let. V současné době poskytuje teplický kojenecký ústav, který je od roku 2006 pod správou Ústeckého kraje, domov 45 dětem. Bohužel nad původní budovou kojeneckého ústavu stále visí otazník v podobě restituce, která není zatím vyřízena. „My ale pevně věříme, že děti v budově zůstanou,“ vyslovily přání sestry.