„Vždy něco ušetříme a dáme to do oprav. Žádnými dotacemi a ani dary nedisponujeme. Budova je památkově chráněná, takže na každé stavební úpravy potřebujeme o několik razítek víc, než by bylo nutné u běžného domu,“ říká Našinec, který pracuje v Teplicích jako výpravčí.

Manželé Karel a Ladislava Našincovi na nádraží bydleli několik let coby nájemníci a asi před třemi lety ho celé od Českých drah koupili. Stavbu přebírali opuštěnou, bez zařízení a napadenou dřevomorkou. „Velkou část rohu čekárny jsme museli nechat kompletně odstranit a postavit znova. Dřevokazná houba si vybrala svoji daň,“ popisuje Našinec.

Teď už je čekárna volně přístupná lidem. Schovat se v ní může každý cestující Moldavské dráhy. „Získají dočasný azyl a hlavně si v ní mohou prohlédnout dobové fotografie, historické jízdní řády či si vzít informační materiály o památkách či turistických aktivitách v blízkém okolí,“ líčí spokojeně pán domu.

Nový kabát má už i dopravní kancelář a pracovna přednosty stanice. Prohlídky těchto místností jsou možné, ale pouze když si zavoláte na telefonní číslo, které je na dveřích nádraží. Někdo z manželů vás železniční expozicí rád provede, tedy pokud nebudou zrovna oba v práci. Místnosti jsou plné zajímavých předmětů.

„V přednostenské kanceláři nechybí fotografie ze začátku trati, tedy z konce 19. století a v dopravní kanceláři zase zaujme dálnopis z roku 1968, telegraf či ústřední hodiny,“ připomíná Ladislava Našincová, která je profesorkou latiny a francouzštiny.

Velkým lákadlem jsou pro milovníky dráhy také zabezpečovací zařízení. „Jedno je obyčejná nenápadná skříňka na klíče a druhé je elektromechanické zabezpečovací zařízení z poloviny 20. století. Získali jsme ho, když se modernizovala stanice Chřibská a s pomocí přátel jsme ho dokázali zprovoznit tak, abychom mohli ukázat lidem, jak přístroj funguje. Ještě před nějakými patnácti lety byla tato zařízení velice rozšířená, svým způsobem jsou velice bezpečná, ale mají velkou nevýhodu, jsou k nim totiž potřeba tři lidé – výpravčí a dva signalisté,“ vypráví Našinec.

Za povšimnutí stojí i sejf, který je umístěn ve zdi. Je to standardní trezor, ale co ukrývá, nikdo neví. Objevil ho malíř, který v místnosti škrábal zdi. Klíče od zámku nikdo nemá. „Byl přemalován tolika vrstvami, že splynul se zdí. Buď v něm je cihla zlata, což by si přála manželka, anebo dvě mrtvé mouchy, které nestačily odlétnout, když byl naposledy zamčen,“ směje se Našinec. „Právě ta romantická představa, že nikdo neví, co se za ocelovými dvířky skrývá, nás baví,“ dodává.

Dubské nádraží se před časem dostalo na poštovní známku a mezi fandy železnice je známé coby úvraťová stanice. V České republice moc jiných takových stanic není. Nedávno o Moldavské dráze natáčela České televize jeden z dílů seriálu Putování s párou s hercem Josefem Poláškem, štáb se zastavil i na dubském nádraží. Motoráčky teď přes léto jezdí do hor denně, o víkendu navíc můžete na trati potkat „žraloka“, tedy moderní soupravu Regioshark, která vyjíždí z hlavního nádraží v Ústí nad Labem v sobotu a v neděli vždy v 8.24.

Trať původně vedla až do německého Freibergu, v roce 1945 ale několik kilometrů kolejí vytrhala a odvezla Rudá armáda. Obce na obou stranách Krušných hor nyní usilují o opětovné propojení Moldavy a Holzhau.