Prvním oficiálně potvrzeným nakaženým člověkem na Teplicku byl lyžař, který se v sobotu 29. února vrátil z Itálie, kde byl s rodinou na týdenní lyžovačce. V následujícím týdnu byl otestovaný a měl pozitivní výsledek. „Poté se začaly přidávat další případy. Vše bylo exportováno z Itálie,“ ohlíží se hygienička Eva Poláčková.
Kvůli tehdejší mediální panice okolo koronaviru někteří Tepličané zrušili výjezdy do Itálie. „Měli jsme tam jet na jarní prázdniny, nakonec jsme skončili v Harrachově. Přeci jen jsme měli trochu strach z nemoci,“ říkal tehdy Deníku Roman Daček. Nejisté byly výjezdy do Itálie i v rámci škol. Řada je okamžitě stornovala.
Byla to nová nemoc, nikdo nevěděl, co přinese. Lékárnám chyběly roušky. Vyprodané byly v drogeriích také příruční dezinfekce. Lidé pod mediálním tlakem vykupovali potraviny v obchodech. První dobrovolníci začali šít látkové roušky. „Zastavili jsme divadlo, místnosti předělaly na šicí dílnu a nastoupili do směn. Braly je od nás nemocnice a další zdravotnické ústavy, kde ochrany úst a nosu tehdy ještě chyběly,“ vzpomíná Petr Stolař z hrobského Divadla V Pytli. V dalších týdnech také jeho rodina z části koronavirus prodělala. Nejhůře na tom byl Petrův tatínek, kterému se těžce dýchalo a neudržely ho nohy. „Skončil v nemocnici. Byl jedním z první teplických pacientů. Vlastně se to na něm tehdy všechno učili,“ vypráví Stolař.
Nejistá situace to byla také pro školy. Nejradikálnější řešení tehdy zvolil ředitel základní školy v Košťanech Milan Sanitrik, který na celý týden po jarních prázdninách vyhlásil preventivní ředitelské volno. Nemocnice a domovy seniorů uzavřely své dveře pro veřejnost. Do odvolání zakázaly návštěvy.
"Lidé nám nadávali"
Z jarního pobytu v Itálii se začátkem března vrátili zaměstnanec stavební společnosti Lukáš a učitelka Michaela z Teplic. Byli v jižním Tyrolsku. Po návratu zůstali doma 14 dní v karanténě. „To jsme si ale něco vyslechli. Lidé nám nadávali, proč jsme tam jezdili. Že jsme sem tu nemoc přitáhli a ať jdeme někam,“ vzpomíná na tehdejší dobu milovník lyžování Lukáš. Přitom oba byli bez příznaků, nemoc se jim vyhnula. Testy prokázaly negativní výsledek.
Tehdy byl pro Tepličany covid-19 něčím neznámým. „Ten nápor od března byl ohromný. Telefony na hygienické stanici prakticky nepřestaly zvonit. A to ve dne v noci. Ostatně ta situace s určitými přestávkami trvá doposud,“ podotýká hygienička Poláčková. „První případy bezprostředně souvisely s cestováním, respektive s návratem našich občanů z rizikových zemí, kde trávili jarní prázdniny. Už koncem března se však začali objevovat pacienti, kteří cestovatelskou anamnézu neměli a ani nepřišli do kontaktu s nikým, kdo se z ciziny vrátil,“ popisuje Poláčková začátky šíření viru na Teplicku. Byla to doba, kdy se ještě dařilo dohledat zdroj nákazy a úspěšně izolovat zjištěné kontakty. Díky vyhlášeným omezením jich ostatně nebylo mnoho.
Křivka s počtem nemocných během roku kolísala. Postupně se situace vyvinula až k dnešku, kdy stále platí nouzový stav, uzavřené zůstává vše, co bylo možné zavřít, uplatňuje se řada omezení a nemocnice zápolí s tím, aby se byly schopny postarat o pacienty.
Od března do konce roku 2020 mělo v teplickém okrese pozitivní výsledek testu 7019 lidí. 122 lidí, kteří zemřeli, měli v sobě stopy viru covid-19. Většinou se jednalo o osoby seniorního věku.