Vedení města Košťany připravilo u této významné příležitosti oslavy, které se budou konat v prostorách hřiště TJ Sokol Košťany se začátkem od 14 hodin. Vše pak vyvrcholí nočním ohňostrojem.

NENECHTE SI UJÍT:
Městu Košťany je věnována celá strana čtvrtečního vydání teplického deníku

Slavnost je obohacena o druhé mezinárodní setkání Košťanců České republiky a Slovenské republiky, které se bude konat ve dnech 19. až 21. června. Na oslavy výročí povýšení Košťan na město tak přijede i delegace ze slovenských partnerských obcí Košťany nad Turcom a Valaliky, kde jednou z místních částí jsou také Košťany.

A jak připomíná starosta František Voháňka, bude tak oplacena návštěva místní delegace ve slovenských Košťanech n. T. na podzim loňského roku, kde byli Košťanští velmi srdečně přijati.

Celá akce se koná za finančního přispění Ústeckého kraje.

„OSLAVY 615. VÝROČÍ PRVNÍ PÍSEMNÉ ZMÍNKY O EXISTENCI OBCE KOŠŤANY
A 15. VÝROČÍ POVÝŠENÍ OBCE NA MĚSTO“
DNE 20. 6. 2009
Program:

14:00 slavnostní zahájení kulturního a společenského odpoledne
14:05 slavnostní projev starosty Košťan a zástupců delegací a pozvaných hostů
15:00 zahájení kulturně-společenského proudu, vystoupení dětí, hudebních a tanečních skupin, diskotéka
16:00 zahájení netradičního mezinárodního fotbalového utkání Košťanců + vystoupení mažoretek
17:00 – 22:00 pokračování kulturně-společenského proudu, vystoupení hudebních skupin, tanec
22:30 ohňostroj na počest 615. výročí založení Košťan a 15 let povýšení na Město
24:00 oficiální ukončení oslav výročí města


Fotky z oslav pak hledejte na webu teplického deníku.
Jako tip doporučujeme například netradiční mezinárodní fotbalové utkání.

Město Košťany žije a slaví patnáctku

Přečtete si rozsáhlou historii obce

Košťany leží zčásti na severním okraji Teplické roviny a zčásti na úpatí Krušných hor, přibližně 6 km severozápadně od statutárního města Teplice. První písemná zmínka o vsi Košťany je v Duchcovské městské knize a pochází z roku 1394 („de villa Costen“), tedy před 615 lety. Lze však předpokládat, že ves vznikla patrně o něco dříve, snad mezi lety 1326 – 1346, kdy byly v severočeském pohraničí zakládány četné osady. Se jménem našeho města se v minulosti setkáváme v různých tvarech (Costen, Kosten, ves Kostna, ves Chostna, Chossten, Kostra, Kosteny).
V knize Místní jména v Čechách jeho autor, A. Profous, odvozuje vznik jména od staroslověnského podstatného jména ch/v/osten – vrch, les s houštinami, křovinami. Nynější název Košťany se úředně užívá od roku 1920 (někdy se uvádí r. 1923, zřejmě ve spojení se zavedením názvu železniční stanice či pošty: Košťany u Teplic). V lidové mluvě se však název Košťany používal již v 19. století. Původní slovanská ves, s charakteristickou podkovovitou návsí, patřila k rýzmburskému (oseckému) panství Hrabišiců. Od roku 1398 až do roku 1495 měla několik majitelů.
Roku 1495 se majiteli vsi stali bílinští Lobkowiczové, kteří zde postavili půvabný lovecký zámeček a po určitý čas zde měli i sídlo správy svých lesů. V roce 1850 se ves osamostatnila a k politické obci Košťany tehdy patřily osada Grundmühlen (Mlýny, do r. 1928), Střelná (do r. 1856), Mstišov (do r. 1873) a Cukmantl (Pozorka, do r. 1877).


Košťany již ve století sedmnáctém patřily k největším obcím bílinského panství (podle odhadů měly 110 obyv.) a důležitost byla podtržena i tím, že se zde konalo soudní řízení, tzv. Schreibtag, kde si zájemci dávali písemně vyřídit majetkové záležitosti.
Košťanští konšelé a rychtáři bývali totiž považováni za velmi uznávané znalce při odhadování ceny gruntů. V 19. století rozmach průmyslových závodů a zejména rozvoj těžby uhlí změnil dosavadní ospalou vesnici v městečko se stále rostoucím počtem obyvatelstva a domů. Z vnitrozemí sem přicházeli především čeští skláři, horníci, drobní řemeslníci a obchodníci.

Tak se stalo, že z malé úplně poněmčelé vesnice se Košťany staly první velkou obci na Teplicku, obývanou většinou Čechy. Na území obce vyrostlo šest skláren, tři textilky, dvě továrny na šamotové zboží, strojírna a několik povrchových uhelných dolů. Košťany se brzy staly přirozeným centrem českých sklářů – byl zde založen první Odborný spolek sklářů, brusičů a malířů skla s působností pro okresy Duchcov a Teplice, od roku 1906 do roku 1914 se zde vydával časopis Český sklář.
Košťanské sklárny měly nejen u nás, ale i ve světě dobrý zvuk: ve sklárně Osram v roce 1923 bylo poprvé v Evropě, při výrobě žárovkových baněk, použito neolovnaté magneziové sklo a sklárna Eliška, společnosti Palme – König, vyráběla secesní užitkové sklo na vysoké úrovni.

Češi i Němci až do osmdesátých let 19. století žili poměrně v míru. Vše se však změnilo, když se Češi začali domáhat svých národnostních práv – českého úřadování a českých škol. V Košťanech byla škola již před rokem 1785. Novou, německou školu obec postavila roku 1876 a všemožně se bránila požadavkům české menšiny o zřízení české veřejné školy. První žádost v roce 1888 vyvolala vlnu pronásledování českých žadatelů. Českou dvoutřídní matiční školu proto zde zřídila Ústřední matice školská (ÚMŠ). Také žádost, která byla podána v roce 1896, vyvolala další represi proti českým žadatelům ve formě vyhazovu z práce i z domu – 11 Čechů bylo propuštěno a 7 vystěhováno z bytu. České veřejné školy se košťanští Češi dočkali až v roce 1907, nicméně podmínky pro výuku byly velmi špatné a žádosti o nápravu nebo o důstojnější prostory na výuku vedení obce ignorovalo.

Během bouřlivých osmdesáti let, od roku 1842 do roku 1921, se počet obyvatel Košťan zvýšil desetinásobně
na 5317. V té době zde byl velmi bohatý kulturní a společenský život. V obci bylo na třicet českých a německých zájmových, společenských a politických organizací. K velmi aktivním patřily české spolky Národní jednota Severočeská, Sokol, DTJ Pokrok a další, které výrazně posilovaly národní sebevědomí zdejšího českého obyvatelstva. První světová válka 1914 – 1918 přinesla do obce nezaměstnanost a nezměrné strádání, ale na jejím konci i tolik vytouženou svobodu – nový stát Čechů a Slováků – Československou republiku.

Zlepšily se podmínky pro vyučování v českých školách, byla otevřená měšťanská škola a v roce 1925 dokončena i stavba architektonicky velice moderní budovy českých škol, tj. obecné a měšťanské školy, pokračovací školy všeobecně živnostenské a tříleté pokračovací školy sklářské. Došlo k výraznému oživení českého života, dvacátá léta minulého století patřila k těm nejplodnějším v období mezi dvěma válkami. Neblahé důsledky velké hospodářské krize ve třicátých letech těžce dolehly na zdejší obyvatele. Polovina skláren ukončila výrobu a mnohé zdejší závody pracovaly jen několik dní v týdnu, vzrostl počet nezaměstnaných.
Této situace využila Německá národně sociální dělnická strana (NSDAP) k nacionalistické propagandě a po jejím rozpuštění i Sudetoněmecká strana Konráda Henleina (SdP), která zcela nepokrytě hlásala rozbití ČSR a žádala úplnou germanizaci českého pohraničí. V roce 1935 v parlamentních volbách hlasovalo pro SdP 88% sudetských Němců.

I přes hospodářskou krizi se počet obyvatel Košťan neustále zvyšoval a podle neúředního odhadu měly Košťany
v roce 1936 na 6700 obyvatel. Bytovou otázku obec řešila stavbou nouzových, tzv. vagónových domků, řešila se také otázka výstavby vodovodu, veřejného osvětlení, komunikací a také otázky pomoci sociálně slabým a nezaměstnaným. Obec se značně zadlužila, a proto Zemský úřad v roce 1934 obecní zastupitelstvo rozpustil, a obec až do roku 1938 řídil vládní komisař, kterému se podařilo ozdravit obecní finance, což se projevilo především ve výstavbě kanalizace
a chodníků.

V září 1938 čs. vláda na nátlak Anglie, Francie a Itálie přijala tzv. mnichovský diktát a postoupila pohraniční oblasti Německu. Češi, kteří se nesmířili s diktátem a nechtěli zůstat v odtržených oblastech, se rychle stěhovali do vnitrozemí. Z Košťan odešlo kolem 2000 osob. Košťany obsadilo německé vojsko dne 10. října 1938. Němečtí občané je vítali velkými ovacemi, vojákům podávali květiny, cigarety či koláče a za zvuků sirén volali „Děkujeme našemu vůdci!“. Čeští obyvatelé byli na ulicích fackováni a provokativně „učeni“ v přecházení ulic po namalovaných čarách. Velkou nenávist Němci projevili k chloubě košťanských Čechů – české škole. Rozbíjeli zařízení, pálili české knihy, rozbili desku se jmény padlých legionářů a obrazy prezidenta Beneše.

Pomník J. A. Komenského, odhalený v roce 1936, odvezli za německou školu a hodili do jámy. V důsledku převedení obce pod svrchovanost německé Říše došlo k mnohostranným změnám. Byly rozpuštěny politické strany, spolky a sdružení a jejich majetek zabaven. Místo zvoleného starosty nastoupil bürgermeister – starosta, vybavený podle vůdcovského principu autoritativní pravomocí a na místa členů obecního zastupitelstva nastoupili ratsherren – radní, vesměs členové NSDAP. Všichni košťanští Němci se dobrovolně vzdali československého občanství a přijali občanství německé, v několika případech tak učinili i někteří Češi. Po zřízení Sudetské župy, v níž platily zákony Velkoněmecké Říše, se hospodářský život výrazně charakterizoval jednostrannou orientací na horečné přípravy k válce, která 1. září 1939 skutečně vypukla. Zmilitarizované hospodářství a válečná mobilizace se výrazně projevila i v průmyslových Košťanech. Podniky byly přeorientovány na výrobu pro vojenské účely. Muže odvedené na frontu nahrazovali váleční zajatci a k nucené práci určení cizí státní příslušníci z okupovaných území Francie, Polska, Itálie, Sovětského svazu a Jugoslávie. Ideologie nacionálního socialismu se stala krédem většiny košťanských Němců. Jen někteří dříve, a mnozí až mnohem později, si uvědomili, že tolik propagovaný „návrat domů do Říše“ byl jen pouhou iluzí. Trpké vystřízlivění jim přinesla až porážka hitlerovského Německa. Během okupace bylo z politických důvodů vězněno devět košťanských Čechů, z nichž šest zahynulo. V koncentračních táborech zahynulo také 19 spoluobčanů židovské národnosti. Jména obětí fašistické zvůle jsou zvěčněna na pamětní desce na základní škole. Osvobození přišlo 8. května 1945.

Po roce 1945 byla většina německého obyvatelstva vysídlena. Závody byly převedeny do národní správy nebo znárodněny a v průběhu dalších let prošly řadou reorganizací. Vývoj obce, zastavený záborem pohraničí a druhou světovou válkou, neblaze poznamenala intenzivní těžba hnědého uhlí v 50. a 60. letech minulého století. Celá severní část obce až k náměstí byla odtěžena, byla zrušena železniční trať Teplice – Lesní brána – Košťany – Jeníkov, vč. košťanského nádraží, zlikvidovány některé podniky a obchody. V roce 1951 byla dokončena výstavba rodinných domků a tzv. rakouských domů v sídlišti SAB a v roce 1956 na sídlišti Střelná (Střelná se tak po sto letech, v roce 1950, stala opět součástí Košťan). Tato výstavba však nikdy plně nenahradila ztráty na bytovém fondu. V roce 1972 bylo v majetku obce 210 domů s 921 bytovými jednotkami v hodnotě 70,5 mil. Kčs. Bytový fond, kromě bytů na sídlištích, však byl značně zastaralý.

MNV se sice snažil situaci řešit, ale nedostávalo se mu dostatek finančních prostředků na údržbu bytů. Postupnou likvidací závodů ubylo pracovních míst, všudypřítomný smog zhoršoval životní prostředí, a tak se lidé stěhovali za prací i lepším bydlením. V roce 1966 byl ve sklárně Technické sklo (dř. Osram), jejíž výroba byla přesunuta na Slovensko, zřízen sklad n. p. OSAN, bývalé dílny dolu Otakar byly přebudovány na opravny propan-butanových lahví Severočeských plynáren Úžín (1972), v SAB byla z bývalé prádelny zřízena provozovna Chemopharmy Ústí n. L. (1975) a v letech 1975-76 zde byla zahájena výstavba závodu Severočeská Konstruktiva. Na Kamenném Pahorku a ve Střelné se postavily v akci „Z“ 2 nové prodejny. Byla provedena modernizace kina a zahájena výstavba okálových domů na Kamenném Pahorku, jakož i další akce ke zlepšení stávajících poměrů. Přes všechna tato opatření počet obyvatel neustále klesal až na polovinu předválečného stavu. Jen v letech 1973 až 1978 se z obce odstěhovalo 922 osob. V roce 1980 měly Košťany 3233 obyvatel.

Skrývka nadloží na dole Otakar skončila v roce 1965 a o dva roky později byla ukončena i těžba uhlí. Důl Dukla ukončil těžbu uhlí v roce 1973. Ještě v osmdesátých letech minulého století byla provedena rozsáhlá rekultivace těžbou postiženého území a současná okolní krajina již nenasvědčuje tomu, že tu v nedávné minulosti probíhala těžba uhlí. Je škoda, že současně s ní neproběhla také architektonická obnova města, neboť nyní je to úkol velmi složitý a nevděčný a k jeho úspěšnému zvládnutí bude třeba vytvořit nový ekonomický základ – ten v současnosti chybí. Po roce 1990 byla ukončena výroba v n. p. Bonex a další podniky byly zprivatizovány nebo zrušeny. Bohužel zrušení potkalo i jednu z legend košťanského sklářství, a. s. Košťanská sklárna a pánvárna (dř. Osvětlovací sklo – známý Tomšík) na Kamenném Pahorku, a to v roce 1995. Uzavřením této sklárny skončila také téměř sto padesátiletá historie sklářské výroby v Košťanech.

Košťany již před světovými válkami měly jednoznačně městský charakter. O povýšení na město proto žádaly poprvé ještě za Rakousko-Uherska, dne 12. září 1910, tato žádost však nebyla až do zániku monarchie vyřízena. Nová žádost o povýšení na město byla sice podána ve dvacátých letech minulého století, ale povýšení na město se Košťany dočkaly až v roce 1994, kdy slavily 600 let od první písemné zmínky o své existenci. Na základě doporučení parlamentního výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí se Košťany staly od 1. července 1994 osmým a nejmladším městem okresu Teplice. Dekret o jmenování převzali zástupci Košťan od tehdejšího předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky p. Milana Uhdeho. Stalo se tak paradoxně v době, kdy tomuto statutu charakterem ani významem již neodpovídaly. Nicméně chápeme toto povýšení jako symbolické uznání významu obce v minulosti a také jako určité zadostiučinění a odškodnění za minulá příkoří. O čtyři roky později, v roce 1998, byl městu udělen prapor a znak: v červeném štítě ze zelené hůrky mezi dvěma černými vrchy vyrůstá stříbrný dvouocasý lev se zlatou korunou a zbrojí, v zelené hůrce křišťálový pohár s nálepy, podložený zkříženými hornickými kladívky, vše stříbrné. V současné době žije v Košťanech 2900 obyvatel.