Krušnohorci bývali po staletí vyhlášení díky paličkování krajek. Tenkrát to pro ně byla nezbytnost nutná pro zajištění základní obživy, když v zimě nebyla jiná práce. V paličkování někteří pokračují i dnes, už se ale jedná o potěšení a osobní výzvu, díky které se mohou tvůrčím způsobem posouvat dál. Například v Kovářské spolu paličkují a vzájemně se inspirují Krušnohorské Barborky, pojmenované podle Barbary Uthmann, která se zasloužila o šíření uměleckého řemesla v Krušnohoří. Kroužek vede Miroslava Jiřincová.

Zdroj: Deník„K paličkování jsem se dostala díky své starší dceři. Když jí bylo deset, začala ve škole chodit do kroužku, pořád jsme ale doma rozmotávaly paličky,“ zavzpomínala na dobu před zhruba dvaceti lety. „V životě jsem to neviděla, nevěděla jsem jak na to. Sousedka, která paličkovala, mi ale řekla, přijď, naučím tě to,“ dodala.

Následovaly domácí lekce, které měly vést k tomu, aby dokázala pomoct dceři. Nakonec z toho bylo daleko víc. „Pohltilo mě to, začala jsem pátrat po kurzech a nakonec začala dojíždět k lektorce do Jiřetína pod Jedlovou horou,“ prozradila, co bylo dál. „Posunula mě dále v tom, že krajka není jen ta dečka na stole nebo límec. Dají se dělat nejrůznější věci: kloubouky, šály, aplikace na kabáty, halenky a kabelky nebo i potahovat knoflíky,“ vyjmenovala. Po třech letech, kdy se usilovně věnovala paličkování, založila kroužek Krušnohorských Barborek v Kovářské.

Její krajkářky dnes dělají obrazy, šperky či vánoční ozdoby. Pořádají také výstavy. První se uskutečnila v Kovářské před pěti lety a později ji následovaly další dvě. Při těchto příležitostech byla k vidění tvorba nové generace krajkářek z Kovářské i sto let staré krajky ze zaniklé Přísečnice a přehoz z paličkované krajky, který před sto padesáti lety vlastnila knížecí rodina. Zapůjčila ho chatařka z Loun.

Co dnes dává paličkování Miroslavě Jiřincové? „Líbí se mi, že je paličkování obtížné, je to výzva. Stále je co nového objevovat, mohu se pouštět do těžších a těžších vzorů,“ přiblížila. „Říkám si, že když to dokázali krajkářky a krajkáři kdysi, když museli paličkovat za svitu petrolejek, dokážu to také. Tenkrát šlo často i o muže, protože v zimě nemohli do šachty. Oni paličkovali, ženy krajky prodávaly,“ doplnila.

Práce Krušnohorských Barborek budou brzy k vidění na výstavě Něžná krása krajky, která začíná 22. října v teplickém muzeu. Až do ledna na ní budou práce krajkářek z celého Ústeckého kraje.

Počátky paličkování v Krušných horách sahají do 16. století. Na jeho šíření se významně podílela Barbora Uthmann ze saského Annabergu, která do paličkování zapojila na devět set žen. Hlavními centry byl právě Annaberg a na české straně se jednalo o oblast od Kraslic po Vejprty. V Kovářské byla krajkářská škola založená roku 1856, aby zdejším lidem zajistila výdělky. Vydržela však jen pět let.