Jak vzpomínáte na své první školní krůčky?
Shodou okolností jsme si o tom povídali doma s mojí ženou. Měla sraz s bývalými spolužáky, takže jsme vzpomínali na první školní dny. Už za nás se chodilo do školy s kornoutem. Bylo to sice mnohem skromnější než jsem měl možnost vidět dneska, když jsem se byl podívat u prvňáčků.
Jaký jste byl žák?
Mimo chování jsem byl vzorným žákem. Měl jsem samé jedničky. Co se týče chování, tak to jinak v Dubí ani nešlo. Když jsem chodil do první a druhé třídy, tak město bylo plné zbraní po válce. Takže jsme s klukama chodili bouchat patrony a dělali další klukovskou neplechu. Takže jsme rozhodně nebyli žádná neviňátka.
Když srovnáte tehdejší chování školáků se současností, vidíte v tom rozdíl?
To co říkají současní pedagogové, tak tomu osobně moc nevěřím. Říkají, že proti dnešní generaci jsme byli hodní. Že jsou děti teď velmi zlobivé a že se s nimi jen těžko pracuje. Vidím to tak, že ti starší pořád vidí, že se to neustále zhoršuje. Mohl jsem se přesvědčit i dnes, na první školní den, v domě kultury, kde byl plný sál žáků. Když jsem tam přicházel, bylo tam takové ticho, jako kdyby byl ten sál úplně prázdný. Je to samozřejmě jiná generace dětí, než jsme byli mi, je to počítačová generace, má jiné zájmy a ta, co přijde po nich, bude mít opět něco odlišného. Je to možná také tím uspěchaným životem. Nicméně děti jsou odrazem chování dospělých lidí. A ne všichni, kteří žijí mezi námi, mohou jít dětem příkladem.