V průměru 110 lidí bezdomovců žijících v teplických ulicích využívá každý měsíc služby nízkoprahového denního centra Květina v Denisově ulici. Chtějí se tam vysprchovat, obléknout se do čistého nebo se najíst. Řada z nich má také snahu řešit svůj další život, a proto se chodí do centra poradit se sociálními pracovnicemi, co pro změnu životního stylu mohou udělat.

„Klientům pomáháme vyřídit si nové doklady, poradíme s evidencí na úřadu práce a také s žádostí o příspěvek na živobytí, aby měli nějaké příjmy. To je takový základ, aby se člověk mohl posouvat dál při řešení nepříznivé životní situace,“ říká sociální pracovnice Michala Haislerová. Podle ní z ulice není jiná cesta než přes bydlení. Sehnat střechu nad hlavou ale rozhodně není snadné, nicméně možnosti jsou. „S občankou a základním příjmem v podobě dávky hmotné nouze, která je dva až tři a půl tisíce korun měsíčně, může klient oslovit alespoň azylové domy,“ dodává Haislerová.

Během léta se pracovníkům teplického centra a terénních programů podařilo podpořit pět osob bez přístřeší tak, že bydlí. „Dva z nich jsou v nájemním vztahu, další tři nastoupili do azylových domů,“ popisuje vedoucí služeb Barbora Vernerová. „Klientům také pomáháme hledat lékaře, zaměstnání, sepisujeme životopisy, pomáháme s přeregistrací zdravotní pojišťovny. Zprostředkováváme jim kontakt s dalšími subjekty, jako jsou terénní programy nebo poradna pro integraci, magistrát města, domovy seniorů a podobně,“ vyjmenovává z dalších aktivit.

Centrum působí v Teplicích rok a půl. Zaměřuje se na lidi bez domova či na osoby v bytové nouzi s cílem přispět k řešení problematiky bezdomovectví. Podle Vernerové existence služby a její provoz vyvolává v mnohých rozporuplné emoce a názory. „Někdo pomoc lidem, kteří se ocitli na okraji společnosti, vítá a oceňuje, další službě připisuje například nárůst počtu bezdomovců či nepořádek v Teplicích,“ zmiňuje z praxe.

Vznikem a provozem služby se město Teplice přidalo k větším městům v Ústeckém kraji, která se dlouhodobě problematikou bezdomovectví zabývají. V kraji funguje deset takovýchto služeb. Teplice se přiřadily jako zatím poslední. Výsledky jsou. „Během měsíce u nás evidujeme přes 800 návštěv. Dochází k nám kolem 110 osob měsíčně. V létě jsme zaznamenali zvýšený zájem ze strany nově příchozích osob, kterých bylo v červenci 15 a v srpnu dokonce 22. Ve většině případů se jedná o lidi z Teplicka či přímo z Teplic,“ přibližuje Vernerová.

Výsledky loňské činnosti centrum zveřejnilo ve výroční zprávě. O tom, že se daří lidem pomáhat, svědčí právě k bilanci loňských aktivit přiřazený případ 54letého Josefa. Na ulici se dostal poté, co ho potkaly zdravotní potíže. Skončil jako trvalý invalida. Bez rodiny, bez práce a také bez peněz, které utopil v automatech, ke kterým se uchýlil v depresivních stavech. Poté, co vyhledal pomoc v nízkoprahovém centru, se mu opět začal život obracet k lepšímu. Spolupracoval, což bylo důležité. Musel si sáhnout až na dno, ale odrazil se od něj. Výsledkem jeho snažení a pomoci pracovníků centra bylo to, že Josef získal malý nájemní byt, ve kterém dosud žije. „Na naši službu nezapomněl a ozývá se o velké svátky s přáním celému týmu,“ končí příkladná spolupráce, kterou Květina zmínila jako úspěšný příběh ve své výroční zprávě za rok 2020.