Jedna ze vzpomínek je zachycená v publikaci nazvané Topografie teroru, kterou vydalo Nakladatelství Academia. „Dne 10. října 1944 přijel do nově postaveného tábora u Velvět (Hertine) transport 599 maďarských Židovek z koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau. Tábor byl zřízen jako pobočný KT Flossenbürg. Ženy pracovaly v nedaleké muniční továrně. Tábor sestával z pěti baráků obehnaných plotem z ostnatého drátu. V dubnu 1945 zde bylo asi 400 žen. Zemřelé byly odváženy do krematoria v Litoměřicích, některé byly pohřbeny na hřbitově ve Rtyni nad Bílinou. Zbylé ženy byly 20. dubna 1945 transportovány do Terezína, kde je převzal na začátku května Červený kříž,“ uvádí publikace.

close info Zdroj: Deník zoom_in Je 77 let po válce. Na pobočný lágr německého koncentračního tábora ve Velvětech se prakticky zapomnělo. Žádný pomník ani pamětní deska. „Určité snahy na pamětní místo tu ze strany různých spolků v minulosti byly, ale nikdo to nedotáhl do konce. Spekulace se vedou i o tom, kde jsou ty ženy pochovány,“ říká starosta Rtyně nad Bílinou Jaroslav Liška. Ač příznivec válečné historie toho příliš neví o bývalé muniční továrně na nucené práce žen. „Snažil jsem se po tom pídit. Mám ale pouze poznatky z vyprávění místních. V archivech toho moc není,“ říká.

O historii podniku toho nevědí příliš ani místní. „Chodím okolo, často se dívám, co se tam děje. Ale že by tam dříve fungoval koncentrační tábor, to nevím. Pravdou je, že ty zbytky oplocení to naznačují. Můj táta mi o tom nikdy nevyprávěl,“ říkal muž čekající na vlak na nedalekém nádraží v Úpořinách.

Po historii velvětského areálu pátral také Deník. Roku 1872 zde společnost Teplický cukrovar uvedla do provozu výrobní podnik na sladkou pochutinu. Činnost cukrovaru skončila v roce 1931 v důsledku hospodářské krize. Po záboru českého pohraničí byly zdejší objekty přestavěny na muniční továrnu. Během druhé světové války zde firma Fabrik zur Verwertung Chemischer Erzeugnisse Hertine GmbH jako dceřiná společnost koncernu Dynamit Nobel AG přestavěla všechny objekty bývalého cukrovaru na továrnu na výrobu munice. Vyráběly se zde letecké bomby, nášlapné miny i náplně hlavic raket V-2. V té době tu na nucených pracích byli vězni z místní pobočky koncentračního tábora Flossenbürg. Po osvobození v roce 1945 zde nakrátko vzniklo středisko pro odsun sudetských Němců a chvilku se zde i popravovali členové SS pochytaní na Teplicku.

Ještě než byl objekt továrny převeden v roce 1952 do rezortu tehdejšího ministerstva strojírenství, aby jej o pět let později převzala ústecká Spolchemie, vyráběla se zde i nadále munice. Pak zbrojní průmysl vystřídala výroba pryskyřic a laminátů a v šedesátých letech výroba aerosolů, kvůli kterým se původní závod rozrostl o nové chemické provozy. Dnes je soukromý.

Zbytky dřívější doby tu jsou. V rozích tábora stály strážní věže, odkud na chod tábora dohlíželo 36 strážných SS. Přímo v táboře pak ještě 19 dozorkyň SS. Dodnes se dochovala hlavní vysoká strážní věž. Vězeňkyně si tu na práci vyžádala německá Společnost pro zhodnocení chemických výrobků, která roku 1942 otevřela ve Velvětech svou pobočku. Ženy tu v rámci nucených prací plnily granáty a hlavice raket V-2 střelným prachem. Podle některých dobových záznamů měly pumy plnit také fosforem. Kvůli práci s nebezpečnými chemikáliemi tu ženám promodrávala kůže, kvůli čemuž nesměly chodit na slunce.

Munice se ukládala v podzemních skladech. Jeden z nich byl v lesích v sousedství továrny. Výrobky sem dopravovala lanovka. Její zbytky, zejména betonové patky, jsou v lesích okolo ještě patrné. I když se na nich podepsal zub času.