Okresní spolek myslivců měl ve čtvrtek začít svým členům rozdělovat granule s antiparazitárním léčivem spárkaté zvěře. Hned potom by ho myslivci rozvezli do krmelců v celém okrese. Zvěř, která by krmivo s léčivem sežrala, by pak několik týdnů byla nepoživatelná.

Do zimního spánku by se tedy uložili i myslivci. Tak tomu dosud bylo každý rok. Jenže loni na Zlínsku vypukl africký mor prasat (AMP) a pro úřady se stal odstřel přemnožených divočáků přednější než léčba ostatní lesní zvěře. Divočáci by totiž mohli sežrat léčivo taky.

Státní veterinární správa (SVS) však jednala zmatečně. 5. ledna nejprve podání léčiva povolila, nařízením z 25. ledna ho ale zakázala. Okresní myslivecké spolky však už mezitím léčivo nakoupily. Ten litoměřický pro zhruba 60 honiteb v okrese za 150 tisíc korun. Léčivo přitom nelze uskladnit na příští rok. Jeho trvanlivost vyprší asi za 4 měsíce.

Podnět k tomuto opatření přitom podal předseda Českomoravské myslivecké jednoty (ČMMJ) Jiří Janota. Jak k neporozumění došlo, vysvětluje předseda jejího okresního spolku František Hamerle: „Janota napsal 10. ledna dopis ministerstvu zemědělství s doporučeními ohledně zamezení šíření AMP.“

Jedním z nich bylo neléčit spárkatou zvěř antiparazitárními přípravky. Myslivci se domnívali, že doporučil zákaz léčení pouze u ohnisek nákazy na Zlínsku, jak mu radila expertní komise. „Navrhl ale plošný zákaz, který ministerstvo schválilo. Miliony korun vyletí komínem kvůli pozdě podanému návrhu Janoty i nesprávné reakci odpovědných osob na SVS,“ zlobí Hamerleho.

Myslivci z Ústeckého kraje na chyby jiných doplácet nechtějí. Jejich vedení se domluvilo s moravským výrobcem granulí s léčivem Cermix, aby peníze vymáhal od ministerstva. „Snad věc nebudeme muset řešit žalobou a ministerstvo vzniklou škodu uhradí,“ doufá předseda.

Léčba spárkaté zvěře podle myslivců odstřel přemnožených divočáků beztak moc neovlivní. „Umíme zamezit tomu, aby chodili žrát na ta samá místa jako vysoká. Kvůli čtrnácti dnům, kdy by se divočáci nemohli lovit, by se navíc nikdo nezbláznil,“ míní Hamerle.

Stejného názoru je i hospodář honitby Dlouhý vrch Zdeněk Černý. „Jsou to vyhozené peníze. Zajímalo by mě, kolik se za inkriminovaných 14 dní uloví divočáků,“ podotýká Černý. Myslivci se několik měsíců snažili vysokou zvěř naučit, aby chodila ke korytům, kam se mělo předkládat krmivo s léčivem. Nakonec marně.

Podle myslivce Adolfa Rolínka se kvůli opatření SVS červivost spárkaté zvěře v oblastech, kde se projevuje, ještě víc rozšíří. Nakolik je to problém, vidí myslivci nejlépe tehdy, když vyvařují hlavy ulovených zvířat kvůli trofeji.

„Z nosohltanu musíme vytahovat i deset velkých larev nosohltanového střečka. Podkožní střeček si zase pod kůží vysoké udělá cestičky a dokáže ji rozežrat zevnitř,“ popisuje Rolínek. Zvěř podle něj trpí, dusí se, nežere a slábne. Při velkém napadení uhyne. Nejvíc jsou postiženy fyzicky nejslabší srnky. Vysoká zvěř je proti parazitům odolnější.