„Kdyby to takhle vydrželo, bylo by to báječné. Konečně mám čas na ty opravdu nemocné,“ pochvaloval si první pracovní den v novém roce Evžen Hluchovský. Potvrdil, že mezi pacienty se neobjevil ani jeden simulant, který se potřeboval jen tak „vypovídat.“
Já jsem si přišla pro předpis na léky, které užívám pravidelně. Ordinační doba měla končit za půl hodinu a MUDr. Hluchovský do toho okamžiku vyšetřil 25 lidí. „V prosinci touto dobou jsme jich tu mívali až padesát,“ upřesnila sestřička Iva Pribulová.

Zatímco jindy stačilo, abych jí podstrčila na lístečku napsané medikamenty a lékař mě ani nemusel vidět, tentokrát jsem si musela odstrojit nedávno operovanou nohu, podstoupit měření tlaku a vyslechnout lékařská doporučení souvisejí s mým věkem. Tak nějak by to u praktického lékaře mělo vypadat. Teprve poté jsem si z ordinace odnesla to, kvůli čemu jsem přišla. MUDr. Hluchovský se ještě zeptal na balení jednotlivých léků, abych k němu nemusela za měsíc znovu.

Na jednu položku receptu totiž může lékař předepsat 3 balení léku. Pokud pacient potřebuje léky na delší dobu, může požádat o tzv. opakovací recept s vyznačeným počtem opakování. Regulační poplatek zaplatí při každém vyzvednutí v lékárně.
A pak nastal ten historický okamžik a sestřička požádala o 30 korun. „Víte, že to ani nikdo nekomentoval?“ prozradila. „Všechno šlo pěkně v pohodě, dokonce měli pacienti připravené drobné.“

Více se dočtete v tištěné podobě teplického deníku ve čtvrtek…