„Dnes malé hospody na vesnicích provozují především ti, kteří je mají ve vlastním domě a nemusí platit pronájem. Nebo ti, kteří se nudí, protože jsou v důchodu a mají to jako přivýdělek," říká Petr Stříbrný.
NA NOVÉ KASY NEMAJÍ
Podnikání mu zkomplikoval i zákon o elektronické evidenci tržeb. Nemůže si totiž dovolit nové pokladny. „Někdy ani nechytáme pořádný signál pro bezdrátový přenos. Jeden pivovar možná nějaké hospody zachrání tím, že jim poskytne nové kasy, pokud budou po určitou dobu odebírat jeho pivo," podotýká Stříbrný.
Výjimky v zákoně by se podle něj měly vztahovat i na malé vesnické hospody. Ty totiž krachují. Lidé stále víc kupují lahvové pivo ze supermarketů, protože je levnější.
„Hospodský si nemůže na pivu přirazit víc než 2,50, aby měl nějaký zisk. Stejně ale přichází o nejchudší, předtím mnoho let věrné pivaře," připomíná provozní.
Souhlasí s ním i frýdlantský podnikatel Antonín Dočekal. „Je známá průpovídka, že na vesnici je dobře, když má kostel, školu a hospodu. Kostely jsou prázdné či spíše zavřené, školy se ruší, protože malé vesnice se vylidňují. Pro soudržnost lidí na vesnici zůstává hospoda, ale i ty pomalu a jistě mizí. Hostinští se neuživí, pivo už nepředstavuje výdělek," myslí si Dočekal.
Zcela jiná podle něj byla situace v 90. letech, kdy sudové pivo bylo lacinější než lahvové, marže hospodských byly slušné a hospody vydělávaly. Změnili se i pivaři. „Lidé, kteří mají méně peněz, pijí spíše desítku. Kdo má ještě méně, pije jen desítku lahvovou," uvádí psycholog a soudní znalec Jiří Kovářík z Ústí nad Labem.
Výraznější změny prý zaznamenal před třemi až čtyřmi roky. Před výplatou a ve všední dny bývá v řadě hospod méně lidí. Ti, kteří mají malou mzdu, preferují levnější pivo v lahvi. Stále se však najdou lidé, u kterých rozhoduje chuť, ne cena.
ČERNÉ HOSPODY
„Třeba na vesnici vidím, že kdo nemá moc peněz, posedává kolem vietnamské večerky, ačkoliv poblíž je hospoda s pivem za dvacet korun. Totéž jsem viděl třeba v Ústí nad Labem v Krásném Březně. U jedné hospody u provizorního stolu pijí lidé lahvové pivo z blízké večerky. Přitom o pět metrů dál je hospoda s desítkou za 19 korun," líčí psycholog.
Vesnické hospody ztrácí štamgasty i kvůli takzvaným tichým či černým hospodám, které zakládají uzavřené skupiny kamarádů a sousedů. „Náklady na takovou hospodu jsou nulové. Za co se nakoupí, za to se pije. Každý ze štamgastů postupně, jak na něj přijde řada, koupí sud piva. V jedné černé hospodě, o které vím, dokonce denně dojíždí do města na nákupy. Podle seznamů od kamarádů pak nakoupí, co manželky pivařů chtějí. Chlap potom přijde z utajené hospody domů i s nákupem," popisuje Petr Stříbrný.
