Tradičně jsou na táboře zastoupeny ze dvou třetin dívky. „Nadchnou se divadlem a těší se, jak budou tančit a převlékat se za princezny,“ směje se hlavní vedoucí, principál Petr Stolař. V průběhu 14 prázdninových dní na přelomu července a srpna s ním školáci, a letos poprvé i dva oddíly školkových dětí, cestují časem.

Stroj času versus lednička

„Pustili jsme si jako pilotní film Stroj času o muži, který touží změnit minulost a proto musí poznat budoucnost. Po jeho vzoru putujeme dějinami a chceme napravit, co lidé před námi špatného napáchali,“ vysvětluje Stolař podstatu táborové hry.
Proto stojí na place uprostřed nástupiště stroj času, obrovském monstrum s vrtulemi a nejrůznějšími hejblátky, které dle potřeby dokonce chrlí oheň. Při bližším pohledu rozeznáte trosky staré ledničky, televize a jiné přístroje. Na konci tábora to všechno skončí ve šrotu.
„Každý druhý den vyrážíme do nějaké významné historické epochy,“ prozrazuje hlavní vedoucí. Kam jinam by se letělo první den, než mezi Kelty. „Ti nám poradili, že se máme držet přírody a přírodních zákonů,“ dodává.
Od Keltů vedla přímá linka do doby Asterixe a Obelixe. Tady se Keltové rozdělili na šest základních rodů, z nichž se v průběhu putování vyvinou rozličné národy.

Kdo ukradl řídící páku

V uplynulém víkendu zaměstnávala děti snaha po získání kouzelného nápoje Galů. „Vedli jsme o něj neskutečnou bitvu. Dvanáct vedoucích se proměnilo v zrzavé a fousaté Galy. Postavili jsme opevnění se vstupními branami, palisádami a vlajkami a vyrobili z balícího papíru a izolepy 300 koulí,“ vzpomíná David Kašpar alias César, kterého si děti povolaly na pomoc. Měly 15 minut, aby se dostaly do pevnosti a „vyrabovaly“ poklad.
Avšak v okamžiku, kdy chtěly od Galů odcestovat, nastala prekérní situace, s níž nikdo nepočítal. „Služební oddíl neuhlídal řídící páku na stroji času a nemohlo se letět nikam,“ směje se Eva Stolařová. Pro vedoucí vhodná záminka k vyhlášení celodenního výletu a kuchařky si alespoň na půl dne trochu oddychly.

Po dešti konečně léto

Historickým epochám, jimiž táborníci cestují, odpovídá i počasí. Dávnověk, ve kterém poslední červencový týden začínali, provázely bouřky a mlhy. Jak se posouvají časem, sluníčka den ode dne přibývá. Včera poprvé došlo na koupání a nejmenší si hráli s kamínky na „šutr beach,“ jak jejich vedoucí přezdívají místní pláži. Na táboře se dětem moc líbí a rozhodně se tu nenudí, jak nám řekla Anička Forková, která je tu i s bráškou. „Je to tu bezva, můžeme se pořádně vyblbnout,“ shrnul to za všechny Albert Maršík.
Až se v sobotu Petr Stolař zeptá, zda se dětem zdá, že byly na táboře 14 dní, většina jistě odpoví, že ne. „Tak vidíte, jak ten čas letí. A pak, že se časem nedá cestovat,“ je připraven prohlásit „Stolky.“
Když má člověk co dělat a nenudí se, proletí časem a letními prázdninami rychlostí blesku.