Celý leden byl v teplické mateřské škole Fráni Šrámka v Teplicích ve znamení příběhů okolo Macha a Šebestové a jejich kouzelného sluchátka.

K této pohádce směřované lednové aktivity ve školce vyvrcholily projektovým dnem, kdy předškoláci dělali učitele, ale také zároveň „prvňáčky" u zápisu. Právě děti, které letos byly a nebo teprve půjdou k zápisu do školy, se staly těmi hlavními aktéry. Učitelky pouze dohlížely, jak malí učitelé provázejí budoucí prvňáčky po fiktivní škole a v jednotlivých místech jim dávají školní úkoly.

Například ze čtení, z počítání, ale také ze psaní či z hudební výchovy. Vše uzavřela „opičí" dráha v pralese. A vše bylo motivováno příběhy Macha a Šebestové. Děti byly rozděleny do skupin. Aby se nebály školy, až půjdou k zápisu a nebo pak už do první třídy, tak se s nimi učitelky byly podívat v sousední základní škole, ZŠ Koperníkova. Předškoláci tam navštívili současné prvňáčky, prakticky své předešlé kamarády ze školky.

Děti ve školce si hrály na prvňáčky a učiteleZnámá úvodní písnička z pohádkového večerníku o kouzelném sluchátku byla hnacím motorem celé akce. Děti ji nejen uměly sborově zazpívat, ale také ji pak využily při hledání předmětů v herně, o kterých se v písničce zpívalo.

„Nejvíce se mi líbila opičí dráha," říkal malý Kubík, když odcházel po zábavném dopoledni zpět do svého oddělení.

„Do školy se těším. Už umím číst, ale psát se teprve budu učit," chlubila se Kačenka, která coby předškolačka dělala u zápisu nanečisto přísnou učitelku. A že svoji profesi vzala vážně, to dokládaly nasazené brýle donesené z domova pro tuto příležitost.

Projektové dny provázejí děti ve školce Fráni Šrámka po celý školní rok. Jestliže například v říjnu to bylo v režii Manky a Rumcajse (příroda), v prosinci pak Šmoulů (dělat druhým radost) a teď v lednu Macha a Šebestové (škola), pak například v březnu to bude Maxipes Fík, který děti provede křížem krážem po světě. V květnu za dětmi přiletí Včelka Mája a bude s dětmi objevovat a zkoušet nové věci.

Děti ve školce si hrály na prvňáčky a učitele

PETR MÁLEK, text a ZDENĚK TRAXLER, foto