Tento rok bude mým posledním studijním rokem na gymnáziu. Za těch sedm let jsem se dokázal poprat s náporem učiva, či s případnou špatnou známečkou. Ale v poslední době mne optimismus rychlým krokem opouští. Stále více si začínám uvědomovat, jaké neradostné věci mne tento rok čekají. Maturita bude opravdovou zkouškou na pomezí studentského a dospěláckého života. Ještě stále nemám jasno, jaké předměty si zvolím, ale matematika, fyzika a deskriptivní geometrie mezi nimi rozhodně nebudou. Budu se muset vzdát svých volnočasových aktivit a vkročit do opravdového studia. Už nyní se bojím případného neúspěchu, zejména v angličtině, kterou jsem si zvolil místo neoblíbené němčiny. Přípravě na maturitu hodlám věnovat většinu svého času, nic totiž nesmím zanedbat. Z vyhlášeného lenocha se tak stane skutečný dříč, tedy v to alespoň doufám. Po maturitě mám již další plány jasné, chtěl bych se dostat na vysokou školu, nejspíš na Karlovu universitu. Za budoucí studijní obor jsem si po dlouhém zvažování určil žurnalistiku. Myslím si, že vzhledem k mé letošní brigádě již něco málo zkušeností mám, a proto mne nemůže už skoro nic překvapit. Získal jsem potřebné poznatky zejména v psaní publicistického stylu, dále v konverzaci a jednání s lidmi. I v tak napjaté době, jakou maturitní ročník rozhodně je, neztrácím svůj pověstný optimismus a s úsměvem vykročím do posledníku ročníku. Pravou nohou samozřejmě.