Kdy jste zjistila, že vás baví matematika a že si chcete v tomto oboru prohlubovat znalosti?
Matika mě bavila už na základní škole, stejně jako mnoho dalších předmětů. Ale že ji chci dál studovat, to jsem se rozhodla až v sextě na teplickém gymnáziu. K tomu rozhodnutí i k mému zájmu o matiku celkově určitě nejvíc přispělo to, že jsem měla skvělou učitelku Blanku Dvořákovou.

Zdroj: DeníkMatematika je obecně vnímána spíše jako obor pro muže. Vidíte to stejně?
Na přednáškách a matematických soutěžích jsem se setkala s převahou chlapců. I teď je mezi mými spolužáky třikrát více studentů než studentek. Matematiku však rozhodně nevnímám jako obor pouze pro muže, může se jí věnovat kdokoli. Důležité podle mě je, aby dívky nebyly od studia odrazovány.

Co vás přimělo jít studovat do zahraničí?
Chtěla jsem přímo v Anglii, protože mám ráda tamní kulturu, přírodu, jazyk a literaturu. Zapůsobila na mě zdvořilost, se kterou tam už dříve vůči mě kterýkoli místní člověk jednal. Třeba, když jsem byla s rodinou v Londýně. A samozřejmě suchý britský humor. Nicméně, nebyla jsem si zprvu jistá, hodně záleželo na tom, kam se dostanu a zda se mi podaří získat stipendium. To se nakonec povedlo a i díky podpoře nadací Bakala Foundation a Kellner Family Foundation teď můžu studovat na své vysněné škole. Jako studenti dnešní doby máme obrovské štěstí, neboť je opravdu hodně možností a studium v zahraničí není zdaleka tak nemožné, jak se zdá.

Jak vnímáte tamní prostředí? Splnilo to vaše očekávání?
V Oxfordu je to úžasné. Poznala jsem mnoho fajn lidí a mám skvělé spolužáky. Prostředí je velmi přátelské a otevřené, byla jsem velmi příjemně překvapená, jak jsou všichni profesoři a jiní zaměstnanci milí a vždy ochotní pomoct. Studium je sice velmi náročné, ale neskutečně zajímavé, a rozhodně to stojí za to.

Přibližte pro představu, jak vypadá běžný studijní týden budoucí matematičky?
Obvykle máme každý všední den dvě přednášky, a za týden musíme vypracovat 5 až 6 listů s úlohami. Přičemž jejich řešení je asi nejvíc časově náročné. Poté krok po kroku rozebíráme naše odpovědi, odůvodňujeme zvolený postup a diskutujeme o dalších způsobech řešení. Po těchto návodných tutoriálech většinou všechno dává smysl. Na chvíli. Skvělé je to, že jsme pouze ve skupině po třech s jedním profesorem, takže je tam dostatek prostoru na dotazy a vysvětlování.

Studentku matematiky si představuji jako uzavřenou ženu, která je „naložená“ v knížkách ve svém pokoji na koleji. Pletu se? Máte čas i na něco jiného, než studium?
Studium opravdu tvoří největší část mého týdne, i když teď spíš než v knížkách sedím u počítače, protože všechno je online. Trimestry jsou velmi intenzivní, ale snažím se najít si každý den čas na mimostudijní aktivity. Na podzim jsem ráda chodila ven s přáteli nebo běhat do parku. Ráda chodím na výlety, pěšky nebo na kole. Také ve volném čase ráda tancuji a hraju na foukací harmoniku.

Proč jste si zvolila odvětví učitelství?
Nemám zatím žádné studijní zaměření, ale o učitelství se zajímám a v budoucnu bych chtěla učit. Hlavním důvodem je pro mě asi to, že mě baví pracovat s lidmi, předávat vědomosti a pomáhat studentům rozvíjet myšlení. Nechci jen vykládat látku, ráda bych vedla studenty k zájmu o matematiku, protože může být nejen užitečná, ale i krásná.

Jak vnímáte debaty o povinné maturitě z matematiky. Je podle vás přínosné povinně maturovat z matematiky?
Nemyslím si, že by měla být maturita z matematiky povinná, alespoň ne v její současné podobě. Podle mě záleží na tom, jaké znalosti a schopnosti považujeme za nutné pro středoškolské vzdělání a jak je chceme testovat, což se potom odráží ve výuce. Největší problém je podle mě totiž zatím to, jak se matematika učí. Mnoho žáků vnímá matematiku jako biflování vzorečků, a potom by je povinnost maturity z matematiky sotva nějak obohatila.

Studujete v zahraničí, jak je to složité v této době, kdy celý svět bojuje s koronavirem?
V Anglii jsem zatím strávila pouze jeden trimestr a druhý trimestr teď začínám z domova podle nařízení britské vlády, protože se situace s koronavirem v Anglii dost zhoršila. Na univerzitě se všichni velmi snaží, aby naše studium probíhalo co nejvíc hladce. A myslím, že se to daří skvěle. I přes všemožná omezení jsem nadšená z přednášek, materiálů ke studiu a z výuky obecně. Náročné na tom je to, že se nedá nic moc předvídat a plánovat, např. lety, ubytování apod. Je to pocit, že nemohu nic ovlivnit, který teď nejspíš zažíváme všichni. Říkám si, že teď je důležité být k sobě ohleduplní.

Podepisuje se na vašich studiích nějak Brexit? Ovlivňuje vás to nějak?
Mám to štěstí, že jsem stihla začít studium ještě v roce, kdy máme coby studenti z EU zaručené stejné školné jako domácí studenti. Díky tomu jsem také mohla zažádat o povolení k pobytu po Brexitu a nebudu muset platit vízum. Zatím mě tedy Brexit ve studiu nijak neomezuje, bohužel příští ročníky to nejspíš budou mít o dost složitější.