Návrh na udělení tohoto titulu podala teplická pobočka Konfederace politických vězňů a podpořilo jej rovněž Občanské sdružení Mistra Jan Husa.

V současnosti bydlí v Teplicích, a pokud mu to dovolí zdraví, aktivně se angažuje v Konfederaci politických vězňů České republiky a také v činnosti Českého svazu bojovníků za svobodu. Nevynechává ani pietní setkání a další shromáždění připomínající dřívější utrpení a hrůzy války.

Kdo je Jaroslav Musial

Jaroslav Musial se narodil v roce 1921 v Heřmanicích. Pochází z hornické rodiny. Po maturitě vstoupil do Arcibiskupského semináře v Olomouci. Během druhé světové války byl totálně nasazen. V roce 1943 jej nacisté uvěznili. Během ročního věznění musel přerušit školu, nastupil na nucené práce.
V roce 1945 začal studovat právnickou fakultu a po absolvování nastupil na vysokou báňskou školu v Ostravě.
Odmítl podepsat petici za nejvyšší trest pro Miladu Horákovou, krátkou dobu strávil ve vazební věznici. Po promoci se z něj stal báňský inženýr.
V letech 1952 – 1953 byl vězněm státního soudu na Pankráci, nedokázali ho usvědčit z vlastizrady ani z ničeho jiného, proto jej propustili. Poté Jaroslav Musial požádal o plnou rehabilitaci, ovšem dočkal se jí až v roce 1993.

V letech 1955 – 1970 pracoval jako báňský technik v Bílině, Duchcově a Záluží. Po začátku normalizace byl propuštěn, živil se jako kopáč a do roku 1982 pak pracoval jako zedník – šamotář v kladenských železárnách, a později také v Košicích.
Odmítli mu přiznat plný důchod, na který ale pak dostal nárok na základě soudního sporu. S manželkou Jiřinou vychoval syna Reného a dceru Marii.
V roce 1938 vstoupil do sociální demokracie, spolupracoval po roce 1945 na jejím obnovení. Odmítl vstoupit při sloučení stran do KSČ. V roce 1968 v dolech zakládali Klub angažovaných nestraníků a Klub politických vězňů K231.

V roce 1989 se aktivně podílel v činnosti pro OF. Po roce 1989 pomáhal obnovovat českou sociální demokracii. O rok později byl zvolen předsedou ONV a na podzim stejného roku byl vládou jmenován prvním přednostou okresního úřadu v Teplicích.
Po roce 1989 se také zasloužil o vybudování pomníku Tomáše G. Masaryka a památníků E. Beneše a Dr. Horákové a obětem holocaustu.

Ve volbách v roce 1996 se stal členem horní sněmovny parlamentu. Jako nejstarší senátor řídil ustavující schůzi senátu. V letech 1998 až 2000 působil jako místopředseda Senátu ČR. Ve volbách 2000 odmítl kandidovat.
28. října 2000 mu prezident Havel udělil Řád T.G. Masaryka za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva.