Po bývalém městském pivovaru na Masarykově ulici se tak z koloritu Teplic definitivně vytratí další, pro město typická historická stavba.
Pokud současný vlastník, teplický podnikatel Jaroslav Třešňák dostojí dohodě s památkáři, mělo by být z historické budovy zachováno alespoň průčelí, zatímco zbývající část bude během pár dní zbořena.

Jak památkáři sami přiznali, městské lázně už byly natolik zchátralé a technologicky nevyhovující všem současným normám, že by objekt stejně musel být zbourán a veškeré konstrukce znovu postaveny, pokud by chtěl někdo ruinu rekonstruovat do původní podoby. Nová budova, snad exkluzivní penzion pro seniory či malý hotel, by měla vyrůst v prostorách někdejšího bazénu, směrem k rekonstruovanému dětskému hřišti.

Stará již nefunkční budova, která hrozila zborcením, už nebude trnem v oku Tepličanů, ani lázeňských hostů. „Bývalý objekt Městských lázní se stal černou skládkou a útočištěm drogově závislých. Na jedné straně honosná vila, chráněná před okolím vysokou kamennou zdí, na straně druhé smetiště. Záleží na „vkusu“ K zamyšlení je i skutečnost, že vedle zchátralého objektu je dětské hřiště hojně využívané nejen Tepličany, ale i lázeňským hosty. Protidrogová osvěta a ekologie na školách už není potřeba, stačí zavítat do Šanova,“ napsal ještě před několika dny do redakce Tepličan Petr Reimann.
Rozměry nové budovy budou přibližně stejné jako původní objekt lázní, v žádném případě by tato lokalita neměla přijít o stávající parkovou zeleň. Na zachované a opravené průčelí má být vrácena původní reliéfní výzdoba, která byla během léta odbornou firmou sejmuta.

Bývalé lázně, které v posledních letech chátraly, se staly místem, kde se setkávali narkomané. Několik výjezdů na tuto adresu zaznamenali také hasiči a to především v zimních měsících, kdy si zde bezdomovci topili a nekontrolovaný oheň se rozšiřoval.

Městské lázně byly pod názvem Jubilejní otevřeny v roce 1908, k šedesátému výročí vlády císaře Františka Josefa I. Postavila je teplická spořitelna. Secesní stavba s expresívně pojatou reliéfní výzdobou průčelí zhodnotila prostor mezi obytnou a lázeňskou zástavbou na rozhraní Teplic a Šanova. V budově byl plavecký bazén a individuální koupelny, zásobované termální vodou z Kamenných lázní, sluneční a vzdušné lázně. Počátkem 90. let minulého století byly lázně opraveny a vnitřní úprava bazénu zůstala až na nepatrné změny stejná.

Město se tehdy zachovalo tržně a lázně prodalo firmě Cihelny Teplice za 3 600 000 korun s tím, že pokud do tří let zprovozní bazén, odpustí novému majiteli z kupní ceny 3 000 000 korun. Psal se tehdy rok 1990. Od cihelen měl bazén v pronájmu Jiří Socha, který spolu s cihelnami podle slov tehdejších představitelů města i okresu dokázal nemožné a za rok byl bazén pro potřeby veřejnosti zprovozněn. Opravy stály šest milionů korun a na rekonstrukci přispěl i Okresní úřad v Teplicích. V září roku 1991 byl za slavnostního projevu bazén znovu otevřen a záchrana budovy se zdála definitivní. Cihelny ale musely jako státní podnik podstoupit privatizační řízení, jehož součástí byl převod lázní na město. To se rozhodlo na nich vydělat a zařadilo je do veřejné dražby za vyvolávací cenu 10 milionů. Nikdo se nepřihlásil. Vdruhém kole je za 5 milionů vydražila společnost Wika, která se zavázala, že zde bude po dobu 20 let provozovat lázně. Smlouva však neobsahovala účinné sankce, kterými by bylo možné společnost při neplnění smlouvy postihnout. Spolu s budovou lázní zchátralo do současné tristní podoby i někdejší přilehlé hřiště na minigolf, které bylo v osmdesátých létech mezi teplickou omladinou rovněž velmi populární.