Co má rodič udělat ve chvíli, kdy vytuší, že jeho dcera má takový problém?
Především není dobré nechat věci dojít až „do té chvíle.“ Je dobré s dcerou komunikovat pořád, ukazovat jí, co je a není zdravé, co je a není normálnía sledovat i to, co čte.
Máte na mysli například časopisy pro náctileté?
Ano, většinou jsou to právě časopisy pro mladé dívky, které jsou téměř návodem na to, jak nastoupit na sestupnou dráhu anorexie či bulimie.
Jsem si jista, že dcera trpí poruchou stravování. Na koho se mám obrátit o radu?
Samozřejmě záleží na tom, v jakém stadiu nemoci se dívka nachází. Určitě je třeba konzultace s pediatrem či dorostovým lékařem, protože anorexie velmi neblaze poznamenává vývoj organismu ženy. Doporučuji zajít do naší pedagogicko psychologické poradny, kde odborník doporučí další postup. Nejde totiž jen o terapii té dívky, ale mnohdy je to záležitost celé rodiny a musí se nastolit součinná terapie všech jejích členů. Boužel se často stává, že vyděšení rodiče vyhledají naši pomoc, ale ve chvíli, kdy by jejich dcera měla být hospitalizována na psychiatrickém oddělení nemocnice, začnou se tomu bránit. Zašťitují se tím, že budou dívku sami hlídat a budou ji měřit, vážit a sledovat, jak se stravuje. Ve skutečnosti jsou ale mnohdy tím nejslabším článkem v léčbě svého dítěte, protože není řešena emoční vazba dívky a rodiny. Dochází k tomu, že se problém vrací na začátek a začíná se nanovo. Úspěšnost léčby anorexie je tímto velmi ovlivněna. Statistiky hovoří o 30 % dívek, které se úspěšně vyléčily, 30 % má v průběhu života problémy s recidivou a 30 % dívek se s anorexií a bulimií potýká celý život.