Ještě dnes slyší melodie, které se z heligonky rozléhaly nazdobeným sálem. Vzpomíná na tanec a také příběhy, které si vzájemně u stolů vyprávěli. Vlasta Jurašíková se na Mezinárodní den žen vždy těšila. „Byly to organizované oslavy. Od zaměstnavatele jsme jako ženy dostávaly karafiát a k tomu utěrku nebo ručník. Na stolech jsme měly chlebíčky a pití. Některé oslavy byly divoké až moc,“ líčí seniorka, která si ve svých 73 letech užívá důchodového věku v Bystřanech.

Naopak pro další obyvatelku domova důchodců, 92letou Zdenku Fiedlerovou, to oslavný den nebyl. „MDŽ jsem moc neslavila. Podle mě to byl svátek spíše mužů než žen. Ty totiž musely z oslav vždycky brzo domů, aby se postaraly o děti,“ říká. S postupem let ale názor změnila a dnes se naopak na den pro ženy těší. „Tady v důchoďáku to je jiné. Jsem zvědavá hlavně na vystoupení dětí ze školy,“ dodává.

Celosvětově významný den v kalendáři připadající na 8. března, kterému u nás po revoluci klesla popularita, se zase začíná vracet do módy. Potvrzují to floristé, pro které to je jedna z možností, jak vydělat. „Muži chtějí spíše vázané dozdobené květiny než jednotlivé. Což je rozdíl například od Valentýna nebo Dne matek,“ připomíná Jana Řezníčková z prodejny květin v Duchcově.

Znovuobnovení tradice MDŽ je vidět na celosvětovém zájmu o květiny. „Na burzách je o ně na 8. března velký boj. Každý se chce dobře zásobit, aby byl připravený,“ zmiňuje Stanislav Dvořák z teplického zahradnictví Dvořák a syn. Na odbyt jdou podle něj především růže, ale také jarní cibulové květiny, jako například tulipány. „A to ve všech možných barvách,“ poznamenává Dvořák. Naopak dříve oblíbené karafiáty už tolik nefrčí.

Muži chodí pro květiny průběžně. Najdou se ale i tací, kteří přicházejí do květinářství pár minut před zavírací dobou. „A ještě se diví, když už žádné květiny, které by si zrovna přáli, nejsou,“ líčí prodavačka Jana Řezníčková.

Velké obliby se tento den těšil především před rokem 1989. Proto je u nás dodnes spojovaný s dobou socialismu, tehdejšími hromadnými večírky a rudými karafiáty. I proto o něj po sametové revoluci, která přinesla České republice změnu režimu, velký zájem nebyl. V Teplicích MDŽ v porevoluční době pořádal Petr Stolař s přáteli okolo Divadla V Pytli. Nejednalo se ale o svátek v pravém slova smyslu. „Byla to taková recese. Proto jsme tomu říkaly Mejdan Drsných Žen,“ vzpomíná šéf divadelního spolku.

Vtipnou notu celé veselici dodávaly převleky. Muži si navlékli ženské šaty, namalovali červeně rty a nazuli boty na podpatku. Ženy naopak přišly v mužských rolích.

V posledních letech MDŽ opět získává na oblibě, i když se slaví spíše v rodinném kruhu. Tu a tam pozornost ženám věnují pánové i v rámci zaměstnání. MDŽ si připomínají třeba na Městském úřadě v Dubí. Starosta Petr Pípal tam v tento den osobně poděkuje pracovnicím a předá jim květinu. „Je to už tradice, která trvá 13 let. Tentokrát dámy a děvčata dostanou tulipány,“ uvedl.