Zdeněk Bůžek chtěl od dětství pilotovat stíhačku, studoval na to dokonce vojenskou školu. Během příprav na specializovaném vzdělávacím institutu v Moravské Třebové, kam dojížděl z Teplicka, ho ale postihly zdravotní problémy, takže na knipl v kokpitu stíhacího stroje musel zapomenout. Zvolil proto jinou životní cestu. Nastoupil do dubské sklárny, kde vznikají lahve a sklenice. Po téměř 30 letech tam dnes patří z pozice vedoucího výroby ke služebně nejstarším zaměstnancům. Na životní sen pilota vzdušných obraných sil ale nezapomíná, i když se ho vzdal.

„Psychicky jsem se s tím vyrovnal. Práce, do které jsem tehdy po škole nastoupil, mě od začátku bavila a platí to dodnes. Začínal jsem kdysi jako operátor na takzvané studené zóně u paletového stroje. Postupně jsem vystřídal řadu pozic. Při zaměstnání jsem dostudoval v oboru a dnes se podílím na výrobě,“ říká Zdeněk Bůžek.

Pracuje ve společnost Owens-Illinois, která je největším výrobcem skleněných obalů na světě. V České republice má firma téměř 400 zaměstnanců ve dvou závodech – v Novém Sedle na Karlovarsku, kde se vyrábí barevné sklo, a v Dubí, kde vzniká sklo čiré.

INSPIRACE V OBCHODĚ

Skleněné lahve provázejí Zdeňka Bůžka celý profesní život. Jeho práce mu zasahuje i do soukromého života, když, jak sám přiznává, v marketech bojuje s profesionální deformací. „Porovnávám jednotlivé lahve. Koukám na ty, které jsou od nás i odjinud. Sleduji označení jednotlivých skleněných obalů, je to pro mě určitá forma inspirace,“ podotýká s úsměvem pracovník dubské sklárny.

Vzkaz po vodě v lahvi nikdy neposlal. Možná i proto, že skleněný předmět nepatří do přírody jako odpad, neboť jeho životnost je prakticky nekonečná.

Dubská sklárna je jedním z hlavních světových dodavatelů sklářských obalů. „Vyrábíme čiré sklo, sklenice na zavařování a lahve na alkohol. Víc než 50 procent výrobků zůstává v ČR, zbytek putuje do Německa a okolních evropských zemí, nejdál do Turecka,“ říká ředitel závodu Dubí Rudolf Zajíček.

Výrobní linka se prakticky nezastaví. Chrlí až 200 lahví za minutu. Od okamžiku prvotní kapky roztavené skloviny, kterou stroj na začátku odstřihne do výroby, to netrvá ani dvě hodiny, než je nová lahev připravená k expedici.

Skleněné výrobky při svém vzniku procházejí dokonalou kontrolou. „Máme tu dva druhy kontrolních automatů. Zachytí každou minibublinku nebo třeba prasklinku u hrdla lahve,“ vysvětluje Zdeněk Bůžek, který je za výrobu odpovědný. Kontrolní systém doplňuje lidský faktor při vizuální prohlídce.

Zpět na začátek výroby by se měla sklenice po využití vrátit v podobě střepů. „Každopádně by měla být vždy vratná, aby se mohla recyklovat. Aby se neválela někde v přírodě, když ji někdo vyhodí,“ přeje si Bůžek.

Historie závodu:
Závod v Dubí byl založen roce 1906 jako Invaldka,válcovna ocelových trub. V roce 1908 tam začala výroba obalového skla, která zde trvá dodnes.

Více se dočtete v rozhovoru v týdeníku Směr