„Stali jsme se tak komplexním zařízením pro poskytování plnohodnotných standardů. Naším největším problémem dosud bylo, že prádelna fungovala posledních sedm let v nevyhovujících a v podstatě provizorních podmínkách v pavilonu 1. Budova, kde byly i kanceláře vedení ústavu, už svým stavem ani technickým vybavením neodpovídala požadavkům,“ uvedl ředitel ústavu Hynek Matonoha.

Návrh, že by se proto mohlo zrekonstruovat podkroví vedlejší budovy, které bylo využíváno jako sklad nábytku a postelí, kraj podpořil. Pomocí příček se prostor změnil v prádelnu, kam se do jedné části sváží výtahem prádlo ze všech oddělení, v druhé se v automatických pračkách pere, polovina se ho suší v sušičkách, zbytek na šňůrách v sušárně, v další části je mandl a odtud pak vyprané a vymandlované prádlo míří zpět na jednotlivá oddělení.

Přestěhovala se sem také nejen veškerá administrativa, ale zbyl i prostor na tělocvičnu. Sloužit má nejen ke cvičení, ale i pro terapeutickou činnost a setkávání klientů, odpoledne mají možnost klienti využívat tělocvičnu individuálně.

Pavilon 1, kde dosud byla administrativa a prádelna, by ústav rád do budoucna využíval jako zónu klidu. „Máme představu, že by zde vzniklo pět pokojů, kam bychom mohli umístit, samozřejmě pod dohledem, těžce mentálně postižené klienty v době, kdy mají nějaký problém a chovají se agresivně. Odpadlo by tak převážení na zklidnění do Bohnic,“ vysvětlil představu, jak budovu využít, ředitel Matonoha.

V přízemí už se ústavu podařilo z vlastních naspořených peněz vybudovat třídu pro výuku, kam se vejde šest klientů a také kuchyňku se sporákem a mikrovlnkou pro výuku vaření a malou jídelničku, kde se budou věnovat správnému stolování. „To, co se nám tu podařilo zatím vytvořit, je z 90% aktivita našich zaměstnanců, bez té bychom to nedokázali,“ chválil své podřízené ředitel Matonoha.