O jeho osudu budou rozhodovat odborníci v detenčním zařízení. Ti neřízenou agresivní lidskou střelu nemusí pustit z detenčního zařízení třeba deset let, nebo nikdy, pokud bude hrozit od romského mladíka nebezpečí pro společnost.
Mezi občany vyvolalo rozhodnutí pražského vrchního soudu šok. Sedmnáctiletému Romovi z Krupky, kterého za rasově motivovaný pokus o vraždu, znásilnění, vydírání a loupež dvanáctiletého gymnazisty Patrika odsoudil ústecký krajský soud k 10 letům vězení, zmírnil trest na polovinu. A dokonce by mohl na svobodu již po třech letech – za slušné chování.

Veřejnost, zvláště na severu Čech, reagovala bouřlivě, jak dokazují různé blogy a internetové odezvy na články v Deníku.
Naštěstí zůstává v platnosti, že mučiteli je uložena zabezpečovací detence. „Zabezpečovací detence potrvá, dokud to vyžaduje ochrana společnosti. Soud nejméně jednou za šest měsíců přezkoumá, zda důvody pro její další pokračování ještě trvají,“ stojí doslova v rozsudku ústeckého krajského soudu, a tato část rozsudku naštěstí zůstává rozhodnutím vrchního soudu nedotčena.
Detenci navrhovalo v obžalobě ústecké krajské státní zastupitelství. Proto ačkoliv krajské zastupitelství v odvolání dosáhlo snížení trestu agresora, na druhou stranu mu stále hrozí dlouhodobé, možná až doživotní, posedávání v detenci.

Bojí se oprávněně

Lidé se bojí mladého agresivního romského rasisty oprávněně. Například soudní znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie uvedl, že u mladistvého rasisty zjistil poruchu ve vývoji intelektu do pásma mentální retardace i poruchu osobnosti.
Znalec uvedl, že vývoj mladíka probíhal „poruchově, disharmonicky, nese závažné asociální a agresivní rysy, má sníženu rozumovou vyspělost a defekt mravního konceptu.“ Tak zní odborně názor znalce.
Poruchy se projevily výrazným snížením schopnosti rozpoznávat protiprávnost jednání a jednání ovládat – o více než třetinu, ale k jejich vymizení však nedošlo.
Mladík si uvědomoval, že mučit chlapce není normální.

Psychiatr varoval

Poruchy ve vývoji duševního stavu nelze lékařsky ovlivnit, zdůraznil psychiatr.
„K tomu mohu uvést, co je již v posudku, že poruchy zakládají zřetelné riziko nepředpověditelného opakování protispolečenského jednání, pokud by byl ve svém dosavadním prostředí,“ uvedl a doporučil převedení mladíka po vykonání trestu do režimu zabezpečovací detence. Tam bude možné na něho psychologicky a pedagogicky působit.

Psycholožka také potvrdila, že intelektové schopnosti rasisty odpovídají pásmu lehké až střední mentální retardace. Mladík je podle jejího vyjádření nevyzrálou, infantilní, simplexní, disharmonicky se vyvíjející osobností.
Jeho jednání nerespektuje sociální vzorce a je emočně nestabilní, se sklonem k zlobným výbuchům. Obecně řečeno je neřízenou střelou.

Od loupeže k zábavě

K samotnému dvouhodinovému mučení dvanáctiletého Patrika tehdy psycholožka u soudu uvedla, že lze předpokládat zpočátku při útoku zištné pohnutky, ale potom zlobnou agresivní reakci, protože nedošlo k uspokojení potřeby zisku. Doslova uvedla, že to, co se potom přihodilo, lze hodnotit jako „jistý druh zábavy - svědčí pro to prodlužovaná agresivita s přestávkami“. Dále psycholožka uvedla, že ji nepřekvapuje chování útočníka - není v rozporu s osobností posuzovaného ani jeho prožíváním.

Sedmnáctiletý mladík podle znalkyně má pragmatický, tedy účelový přizpůsobivý vztah k pravdě. Též upozornila, že sociální tupost s omezenou schopností naučit se novým sociálním vzorcům chování, vytváří vysoké riziko chování kriminální povahy. Též se přimlouvala za zavření rasisty v zařízení zabezpečovací detence.

Detence je když

Uložit zabezpečovací detenci lze (zjednodušeně řečeno) jen pachateli úmyslného trestného činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody převyšující pět let, spáchaného ve stavu vyvolaném duševní poruchou, jeho pobyt na svobodě je nebezpečný a nelze očekávat, že by uložené ochranné léčení s přihlédnutím k povaze duševní poruchy a možnostem působení na pachatele vedlo k dostatečné ochraně společnosti. Zabezpečovací detenci lze v obdobných případech uložit i tehdy, pokud soud upustil od potrestání nebo pokud pachatel dokonce nebyl ani odsouzen z důvodu nepříčetnosti.

Zabezpečovací detence se neukládá na konkrétně stanovenou dobu, trvá, dokud je to potřeba, tedy pokud to vyžaduje ochrana společnosti. Soud však musí minimálně jednou za rok (u mladistvých jednou za půl roku) přezkoumávat, zda důvody zabezpečovací detence stále trvají.

Dobrou zprávou tedy je, že agresivní romský mladík sice může opustit vězení za 3 až 5 let, ale nastoupí pobyt v detenčním zařízení, které též nemůže opustit. A zde bude rok, dva, deset, či ještě déle? Uvidíme.