Čtyři repliky tahačů má doma 35letý Martin Frič. Zakoupil si stavebnice a postupně z nich vytvořil čtyři nádherné modely. Svítí, troubí, slyšet je motor. Jeden kus z jeho kamionové flotily mohli vidět lidé na nedávné výstavě v Proboštově. „Je to můj velký koníček. Sice v tom je hodně peněz, ale když něco máte hodně rád a propadnete tomu, není co řešit,“ říká modelář.

Martin Frič

Třicet pět let, modelář z Mladé Boleslavi, je zaměstnán v automobilce. Na Teplicku má kamarády modeláře, se kterými jezdí na výstavy. Modelařině se věnuje pátým rokem. Zúčastnil se už řady výstav, doma má poháry za první a druhé místo. Jeden z jeho tahačů mohli lidé obdivovat na nedávné výstavě v Proboštově.

Kdybych si chtěl pořídit něco takového, co prezentujete na výstavě, tak se to dá koupit jako komplet hotový model, nebo se to nějak sestavuje po částech?
Kamion, který jsem předvedl v Proboštově, tak to je stavebnice. Objednat se dá přes internet v modelářských eshopech. Stačí si vybrat typ modelu, zaplatit a přijde vám to poštou až domů. Nebo na to jsou i specializované kamenné prodejny, kde si ty krabice můžete i osahat, podívat se přímo na vlastní oči, jak to vypadá.

Na kolik přijde taková „hračka“?
Ceny stavebnice se dneska pohybují okolo 10 tisíc korun. Ale k tomu potřebujete další věci. Například vysílač. A pokud chcete více model přiblížit realitě, třeba doplnit zvukovými efekty, tak si připravte další tisícovky.

Co myslíte těmi zvukovými efekty?
Tak přeci je lepší, když model doprovází zvuky, které simulují realitu. Třeba zvuk motoru, včetně nastartování. Nebo klakson. Další jsou světelné doplňky. Zkrátka musíte tu stavebnici dovybavit a dopilovat k realitě. Pak ten vjem je teprve správný. Takže jeden tahač bez návěsu, který je samostatný komponent, může vyjít i na 25 tisíc korun. A to v tom nejsou započítány hodiny a hodiny práce.

Jak dlouho jste takový model stavěl?
Když to člověka chytne a omezí další aktivity, tak se to dá stihnout přibližně za měsíc. Ale platí pravidlo, že v tomto se nemá pospíchat. Musí to být precizní práce, která vyžaduje svůj čas.

Co je u sestavování nejtěžší? Co vás nejvíce vždy potrápí?
Hlavně ta elektronika. To je neskutečné množství drátečků, které se musí vzájemně propojovat, aby se to všechno rozsvítilo.

A to všechno je schované uvnitř toho modelu, že to není vůbec na první pohled vidět?
Musí to být uvnitř. Kdybych to odkryl, tak vám to přijde, že koukáte do malé elektrorozvodny.

Kolik těch modelů doma máte?
Kromě tohoto tahače mám doma ještě další tři.

Páni, to už je v tom hodně peněz, co?
To rozhodně. Ale když vás to baví… Pro mě to je velký koníček. Chytlo mě to opravdu hodně.

Máte zaměstnání, které má nějakým způsobem blízko k autům?
Pracuji v automobilce.

Kamion jste někdy řídil?
Ne, to je pro mě pouze hobby. Mám rád jen ty malé, co jsou v modelových velikostech. Je to pro mě odpočinek po práci.

Ani byste si to nechtěl vyzkoušet, sednou si za volant velkého auta?
Což o to, to asi ano. Ale nikterak nad tím nepřemýšlím.

Jak dlouho se tomu už věnujete?
Přes čtyři roky.

Začal jste rovnou s velkými modely? Nebo jste nejprve zkoušel menší?
Já do toho vletěl rovnou na ty velké. Líbilo se mi jednou Volvo, tak jsem ho koupil. Ale existuje řada menších, jednodušších. Osobní auta jsou taky pěkná a jako stavebnice ne tolik drahá. Na sestavení navíc ne tolik náročná. Pokud by někdo chtěl začít, tak doporučím asi ty menší. Už za necelé dva tisíce korun se dá něco sehnat.

Co tedy doma máte za značky?
Mám dvě Scanie, Volvo a Mana.

Jste členem nějakého klubu?
Ano, jsem členem republikového modelářského autoklubu se sídlem v Hradci Králové, pod jeho hlavičkou jezdíme všichni po výstavách.

To jsou soutěžní výstavy?
Jsou i soutěžní, nebo takové, jaká byla teď v Proboštově. Pozvou si nás jako doplněk programu.

Co se hodnotí na takové soutěžní výstavě?
Především preciznost, jak je model sestavený. Detaily rozhodují. Pak i pohyb a efekty.

Byly některé takové prezentace pro vás úspěšné?
Mám doma už dva poháry za první a druhé místo.

Ty modely jsou skutečnými replikami?
Některé ano. Mám třeba Mana, který si firma nechala udělat ke 125. výročí založení firmy.

Jak jste se k tomu vlastně dostal?
Nadchlo mě to v Mostě na autodromu. Byly tam závody tahačů. Nějaký pán tak právě takovéto modely prezentoval a mě se to hodně zalíbilo. V té době jsem měl jen auta na kabel, radiem řízené nikoliv. Strašně se mi líbilo, jak to jezdilo samo, po silnici, bez kabelu. Říkal jsem si, jak je to možné. Takže jsem se začal o to zajímat více a pak jsem do toho najednou vletěl, jak se říká, rovnou po hlavě.

Jak dlouho u toho vydrží baterka? Dá se s tím jezdit několik hodin?
Vozím si s sebou i náhradní. Ale na jednu jezdím na výstavě celý den. Samozřejmě s přestávkami. Hodně také záleží na povrchu, po kterém se jezdí. A zda to je na rovině, nebo se překonávají kopečky.