Odkdy se vlastně zabýváte lodním modelářstvím?

Začínal jsem zhruba před osmačtyřiceti lety. Už jako školák jsem od páté třídy navštěvoval modelářský kroužek v Domě pionýrů ve Velkém Meziříčí, odkud pocházím. Modelářství mě chytlo a kontinuálně s menšími přestávkami, jakými byla vysokoškolská studia či založení rodiny, stavím modely lodí dodnes. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že pro lodní modeláře je ideální až střední věk. Děti jsou už dospělé a já mám doma po návratu z práce potřebný čas. Navíc se mohu více věnovat také činnostem v modelářském svazu.

Vzpomenete si ještě na svůj první model?

Určitě. Úplně první byly školní modely stavěné v kroužku. Jedním z prvních větších, který snese srovnání, byl holandský přístavní remorkér Triton, který jsem v měřítku 1:20 postavil podle plánu z časopisu Modelář v roce 1971.

Jak probíhá výroba lodního modelu a došlo během let, kdy se modelářství věnujete, k nějakým důležitým změnám používání nových materiálů či technologií?

Kromě motorů, baterií a rádiového ovládání si celou loď stavím sám. Stále se držím klasické technologie dřevěná konstrukce v kombinaci s lamináty a plasty. Během let minulých, kdy neexistovaly specializované modelářské výrobky, jsem se naučil využívat běžně dostupné komponenty zdánlivě nesouvisející se stavbou lodních modelů. Výborně se třeba osvědčily polystyrénové destičky získané z bezpečnostních tabulek. Pro výrobu dřevěné paluby dobře sloužila dřevěná míchátka na kávu. Zatímco současný trendem je používání laminátu, naše generace nedá dopustit na kvalitní překližku, kterou jsme získávali ze zadních stěn šatních skříní. Používám také mosaz na lodní šrouby nebo epoxidové pryskyřice na odlitky. O pohon se dříve dobře postaral například malý motor stěračů z wartburga.

Na jaké typy lodí se specializujete a jaký je váš nejoblíbenější model?

Dalo by se říct, že mojí srdeční záležitostí jsou remorkéry v měřítku 1:25, tedy menší pracovní lodě určené k vlečení velkých námořních lodí v přístavech. Právě teď mám rozpracovaný remorkér Arpec, který v reálu vlekl lodě po francouzské řece Loiře z ústí do přístavu v Nantes. Mojí nejoblíbenější lodí je malý rybářský seiner MRS 80 Lešč neboli cejn. Postavil jsem ho v roce 2001 podle plánu časopisu Modelist konstruktor. Zajímavostí těchto skutečných lodí bylo, že se v padesátých letech vyráběly u Leningradu, odkud se za doprovodu ledoborců přesouvaly severní mořskou cestou na Dálný východ. Tam patřily k oporám sovětského rybářského loďstva. Na délku model Lešč měří 83 cm a váží necelé 4 kg. Protože chování modelu ve vodě odpovídá originálu a je vhodný i do vyšších vln, úspěšně jsem se s ním účastnil řady soutěží nejen u nás, ale také ve Francii a Rusku. Například na mistrovství Evropy v Moskvě v roce 2004 jsem získal bronzovou medaili.

Co vše se na soutěži lodních modelů posuzuje?

Kromě kvality zpracování a věrnosti vůči originálu jsou bodovány také jízdní zkoušky. Modelář se svým výtvorem musí zvládnout předepsaný jízdní kurs na trojúhelníkové trati vytyčené bójkami v předepsaném čase. Mě ale baví daleko víc vlastní stavba než následné projížďky po vodních plochách.

Jak jsou u nás lodní modeláři organizováni?

Lodní modeláři mají svoji mezinárodní organizaci Naviga se sídlem v Německu. Ta vydává jednotná stavební a soutěžní pravidla a pořádá evropská a světová mistrovství. Národní Klub lodních modelářů ČR má v rámci celé republiky organizováno přibližně 600 členů, včetně těch z našeho klubu Nautilus Proboštov. Patřím mezi zakládající členy a v současné době zastávám post místopředsedy. Máme 16 modelářských nadšenců většinou mého věku. Jsou mezi námi třeba mistři Evropy i světa a z loňského roku například čerstvý mistr republiky rádiem řízených historických plachetnic. S našimi členy každý rok vyjíždím na řadu soutěží. Začínám se těšit na mistrovství Evropy v Kaliningradu, kde jsem nominován jako rozhodčí, neboť jsem také držitelem akreditace mezinárodního rozhodčího rádiem řízených maket lodí třídy NS.

T. Vrba