Ve funkci ředitele vystřídá Dušana Špičku, kterému se za 22 let jeho působení podařilo vytvořit z teplického muzea jednu z nejvýznamnějších příspěvkových organizací Ústeckého kraje a jehož snažení bylo v roce 2008 korunováno cenou Ministerstva kultury České republiky za osobní přínos k rozvoji české kultury. Nový ředitel RMT vzešel z výběrového řízení vypsaného Krajským úřadem Ústeckého kraje. Své organizační, řídící a komunikační schopnosti Kukal řadu let úspěšně uplatňoval jako šéfdramaturg a umělecký ředitel největšího filmového studia v Česku - Barrandov Studia, a.s., či jako producent a vedoucí jedné z tvůrčích skupin České televize. Není bez zajímavosti, že Dušan Kukal, nový ředitel Regionálního muzea v Teplicích, pochází z Novosedlic, kde dosud žijí jeho rodiče.

Nabízí se otázka, proč jste se rozhodl svoji tak úspěšnou kariéru završit návratem do Teplic?
Jedním ze zásadních důvodů jsou právě moji rodiče. Tatínkovi je devadesát čtyři let, v loňském roce oslavili s maminkou diamantovou svatbu a tak vzhledem ke svému vysokému věku potřebují, abych jim byl kdykoliv nablízku. Což při mém trvalém pracovním vytížení v Praze nebylo dost dobře možné.

Asi mohu prozradit, že středoškolské vzdělání jste získal na teplické strojní a automobilové průmyslovce, což je od filmové branže dost vzdálené.
To je pravda. Když jsem po maturitě odjížděl z Teplic do Prahy, netušil jsem, že se mi moje chlapecké a pubertální sny splní. Že se opravdu stanu filmařem. Že se dotknu cen jako Český lev nebo dokonce ceny americké filmové akademie Oscar. Že některé filmy, pod nimiž je uvedeno mé jméno, vyhrají domácí i mezinárodní festivaly. A už vůbec jsem netušil, že se do rodného města po mnoha létech vrátím, že se zde znovu ožením a začnu bydlet. A že v sobě znovu začnu cítit sílu a touhu, abych městu i kraji, které mě katapultovaly na vrchol kariéry, ještě něco vrátil.

Proč jste se rozhodl zkusit štěstí právě v konkurzu na ředitele muzea?
Protože muzejnictví je mým celoživotním koníčkem. Hodně cestuji, ať pracovně nebo soukromě, a kromě výstavních síní a galerií vášnivě rád navštěvuji místa vyznačující se zvláštním geniem loci. Domy, v nichž žili slavní umělci, kde tvořili svá proslulá díla a z nichž historie přímo dýchá. Podobným geniem loci oplývá i Regionální muzeum v Teplicích, od jehož vnitřního nádvoří se odvíjí historie nejstarších lázní v Čechách. A právě touto svou jedinečností mě moje nové pracoviště přitahuje, láká a vzrušuje.

Lze si to vykládat tak, že jste na svoji původní profesi filmaře zanevřel?
Do Teplic jsem přijel, abych zde režíroval film podle povídek Eduarda Vacka „Ze dne na den.“ Na scénáři jsem pracoval s přestávkami téměř tři roky. Měl jsem vybraný štáb, herce, lokace, ale nakonec chybělo to hlavní. Peníze! Takovou situaci už bych nikdy nechtěl zažít. Jinak jako dramaturg dokončuji novou pohádku Zdeňka Trošky „Čertova nevěsta.“ Režisér Vladimír Michálek (Zapomenuté světlo, Je třeba zabít Sekala, Babí léto) dokončuje třináctidílný seriál České televize studio Brno podle komediálních hororů nedávno zesnulého Miloslava Švandrlíka, který jsem napsal společně s Martinem Bezouškou. Bude se vysílat pod názvem „Okno do hřbitova.“

Zpět k teplickému muzeu. Přiznejme si to, vždycky je snazší nahradit ve funkci neúspěšného předchůdce než oblíbenou osobnost, jíž se dlouhodobě dařilo. Což je případ vašeho předchůdce Dušana Špičky.
Jsem si dobře vědom, že nastupuji do prosperující organizace a do čela dobře sehraného týmu, jehož byl Dr. Špička hnacím motorem. Pod jeho vedením se podařila renovace muzejních budov a on sám byl duchovním otcem uměleckého rozmachu instituce, kterou vedl. Nově otevřená expozice „Po stopách zaniklého kláštera,“ která byla umístěna ve zrekonstruovaném románském křídle zámku, je na mimořádné historické i estetické úrovni. A to nemluvím o statisících exponátů, které muzeum spravuje ve svých sbírkách. Skoro by se chtělo říct, lze vůbec někam dál, v tak skvěle fungující příspěvkové organizaci?

Jaké je tedy alespoň jedno “eso v rukávu“ nastupujícího ředitele?
Vizí a plánů mám mnoho a naplňují mě odhodláním a neuvěřitelnou energií k práci. Především bych rád za pomoci nových médií a technologií zřídil v zámecké věži novou atraktivní expozici, která by zpopularizovala a medializovala teplickou tramvajovou malodráhu, iniciovanou a podporovanou knížetem Clary - Aldringenem. Tato tramvajová trať svou funkčností předběhla dráhy s pravidelným provozem pánů Křižíka i Hlaváčka v královském hlavním městě Praze. Zámečtí páni z Teplic iniciovali položení kolejí od svého zámku, kolem jejich pivovaru v Trnovanech, hřbitova a kostela sv. Valentina v Novosedlicích, až do cílové stanice v Dubí, kde byl jimi postaven zcela unikátní kostel v benátském stylu, jehož historické portály i veškerý mramor byly dovezeny z Benátek, kde rod Clary - Aldringenů vlastnil letní sídlo. Jedná se o jedinečný stavební skvost ve střední Evropě. V kostele byla pohřbena a má náhrobek krásná Elisalex, jejíž dědeček byl poručníkem slavného ruského maršála Kutuzova, který padl v bitvě s Napoleonem u Slavkova. Návštěvníci připravované expozice by vystoupali do zámecké věže, s pomocí nových médií a technologií by se posadili do cinkající a rachotící teplické tramvaje a prožili v ní okouzlující zážitek z jízdy Teplicemi v letech minulého století.

Ono by asi bylo pěkné využít možností elektronických technologií a médií i v dalších stávajících expozicích, které regionální muzeum svým návštěvníkům nabízí.
Například v jednom zámeckém pokoji jsou umístěny exponáty připomínající jeho někdejší slavné obyvatele: rakouského diplomata Ficquelmonta a jeho manželku Dolly, která se aktivně stýkala s intelektuály kolem básníka A. S. Puškina v St. Petersbourgu a pro nevraživost ruského cara se musela vrátit do teplického panství své dcery, zmíněné Elisalex. Když se zaposlouchám do vyprávění průvodce, je mi upřímně líto, že si návštěvníci muzea nemohou současně na moderním interaktivním panelu prohlédnout třeba malebný ostrůvek jejího jména nacházející se na dolním zámeckém rybníku, ani neobyčejný skalní útes, který se tyčí v Děčíně a nese jméno této proslulé krasavice. Příprava i přehrávání interaktivních muzejních prezentací vytvořených kombinací projekce diapozitivů a zvukového záznamu na magnetofonových páskách a promítání 16 či dokonce 35 mm filmů bývaly kdysi finančně velmi nákladné. Žijeme však v 21. století, v době nových elektronických médií. Není problém podmalovat průvodcovo vyprávění o rakouském diplomatovi Ficquelmontovi hudbou Čajkovského opery Oněgin. Moderní technologie umožní dobové skutečnosti připomenout nenásilnou a poutavou formou, která hovoří mladým jazykem.

Zdá se, že ač usednete v křesle ředitele muzea, svoji profesi filmaře neumlčíte.
Ano. Mým snem je teplické muzeum rozsvítit, roztančit, rozmluvit!