Vysvětluje, že již zná ten pravidelný koloběh, kdy nejprve nastoupí nový mladík a když se vypracuje, získá zkušenosti, tak potom odejde. A tak je to stále dokola. Vágnerová vidí největší problém v tom, že muži, ale i ženy, jsou ve školství nedostatečně placeni. Ze začátku určitě. A než se zíkají slušný plat, to trvá mnoho let. „Abych pravdu řekl, kdyby mi teď bylo pětatřicet, rozhodně bych neučil. Ale mám dva roky do důchodu…,“ říká učitel fyziky Jaromír Šimůnek.

Dvacet let ve školství má za sebou také Jan Šimek, zástupce ředitele Biskupského gymnázia v Bohosudově. „Nelituji toho, že učím. Zase chápu, že kvalifikovaní mladí vysokoškoláci nekončí ve školství a jdou za lepším. Mladé tato práce za pár korun moc neláká a navíc v dnešní době morálního úpadku.“ Muže to prý do školství nikdy příliš netáhlo a za stávajících podmínek ani nebude. Šimek se s ředitelkou Vágnerovou shodují na tom, že mužský vzor je u dětí velmi potřebný. Přináší navíc úplně odlišné názory, postupy, pohledy na svět než ženy učitelky a pestrost vyučování i dětem jen prospívá. Ne náhodou je pak u dětí většinou každý muž v učitelském sboru velmi oblíben a hýčkán.