Do Ústí se dostávali i zoufalí Němci z vybombardovaných německých měst v Sasku.

Utečenci, čili národní hosté, byli nezvratným signálem krachu Tisícileté říše. Duben a začátek května bylo období regulované agónie, až v Ústí nacistické vedení města předalo moc do rukou českých civilistů.

Koncem dubna 1945 se lavina sovětských vojsk zastavila vyčerpaná těžkými boji v saském pohraničí i příhraničí směrem k československým hranicím. K 1. květnu 1945 v severních i východních Čechách byla ještě kompletně hranice v rukou německé branné moci. V nacistických rukou byly ještě Drážďany i Budyšín.

Když po 5. květnu 1945 bylo již jasné, že nastal definitivní konec Říše, německá vojska měla tendenci se stahovat směrem na Saskou Kamenici a do oblasti Chebu – k americké armádě.

V posledních dnech druhé světové války se německá vojska stahovala před tlakem 1. ukrajinského frontu buď k saskému příhraničí do oblasti Saské Kamenice, nebo na české straně kolem Ústí, přes Teplice a Most do Krušných hor na německou stranu hranice k 1. americké armádě.

Když přestoupili unavení vojáci 1. ukrajinského frontu sasko–českou hranici, nejednalo se jenom o sovětské tankové a střelecké divize.
V oblasti Šluknovského výběžku šly do útoku také polské jednotky. Postupovaly děčínským okresem. Ústecko měly v režii sovětské jednotky, přes Děčínsko na Litoměřice a dále podél Labe až do Mělníku postupovali Poláci.

Osvobození Děčína začalo tím, že 2. polská armáda byla zhruba 10 km severně od Budyšína. Armáda byla krutě vyčerpána boji v Lužici, kde odrážela se sovětskými jednotkami zuřivé protiútoky německých jednotek. Tím měl maršál Koněv zajištěny podmínky pro nerušený útok 1. ukrajinského frontu na Berlín.

Vyčerpaná polská armáda měla být od 6. května připravena postupovat na čáru Bad Schandau - Ebersbach a přes hranici do Čech.
Polské jednotky Děčínem projely 8. května a dostaly se až do Mělníku. Tankisté údajně nemohli pokračovat dál, protože Prahu chtěli osvobodit Sověti jen ve své režii. Jisté je, že polský 1. tankový sbor se zastavil v Mělníku.