Personál musí znát základy komunikace se zrakově postiženým. Nejlepší způsob, jak pochopit pocity a situaci zrakově postiženého, je vyzkoušet si na vlastní kůži život ve tmě. To měli účastníci kurzu také v náplni. S klapkami na očích museli vnímat zvuky okolo sebe, pohyby lidí a hlasy. Pak sdělili, jak to na ně působilo. Shodli se, že nevidomý člověk mnohem intenzivněji vnímá zvuky, především ty nepříjemné, například ránu od pádu kovového tácu na stůl. Přijde to nečekaně, zatímco člověk, který vidí, vnímá pád předmětu a nepříjemný zvuk již očekává. Pesonál si také vyzkoušel pohyb po budově s klapkami na očích. Střídaly se role průvodce a nevidomého.
„Jsem ráda, že můžeme náš personál vyškolit, péče o zrakově postižené je náročná. Kurz je financován ze strukturálních fondů z projektu Pečovatel se specializací,“ říká Miroslava Barešová, ředitelka Domova důchodců v Bystřanech.