Za dveřmi zněl zpěv dětí ze Základní umělecké školy J. S. Bacha z Dobřan. Rozezpívávaly se po dlouhé cestě do Teplic. Po schodišti se linula vůně kominíčka, mísící se s vůněmi čerstvě upečené bábovky a horkého grogu na zahřátí a to už míjíme první díla, na nichž Alena Kartáková spolupracuje s manželem Pavlem.

Přivítali jsme se s oběma umívajícími se umělci a zatímco paní Alena zve malé zpěváky na bábovku a teplý čaj, jdeme se podívat na výstavu.
Jak už velí tradice, představuje na ní Alena Kartáková nová díla, na kterých pracovala v průběhu celého roku. Výstavní síni vévodí zbrusu nový betlém, nad nímž se vznášejí andělské ovečky. Na zdech kolem dokola jsou portréty na dřevěných prkýnkách, netradičně ozdobené pokrývkami hlavy.

Nechybějí ale ani milované kočky, ptáčkové, svícny, koledník a další kouzelné postavičky, tak typické pro paní Alenu. Konečně máme i pár minutek na krátké povídání. „Betlém jsem udělala poprvé tak, že jsou figurky prodejní a nechám si jen jesličky. Už máme doma šest betlémů a pomalu se tam nevejdeme. Ale když já se s tím tak nerada loučím,“ přiznává výtvarnice. Největší problém byl s počítadlem, tedy s Velkou bačovskou školkou u dvou srdíček. S výrobou sta oveček začali hned v lednu, ale tři dny trvalo dát před výstavou všechno ve spolupráci s truhlářem dohromady.

“Na Vánoce jsem dostala dubová prkénka a přemýšlela, jak je využít. Pak jsem na jedno narazila Pavlovu čepici, a teď je to Řezník,“ popsala mi paní alena, jak vznikl cyklus dvaceti portrétů nazvaný Potomci Adama a Evy. Jsou všechny kouzelné, nepřehlédněte ani v předsálí dvojici bratrů hypochondrů Dáňu a Váňu. Ale čas utíká, a proto jsme se přemístili do kostela, kde nás po úvodních slovech Benno Beneše svým zpěvem, tak jako dalších 150 návštěvníků, okouzlila dětská lidová muzika Vozembach z Dobřan.

Díky Kartákovi, už se těším, jak se přijdu podívat i s celou rodinou ještě jednou, při vánočních trzích. Tradice je tradice…