Výtvarníci, sochaři, ale i keramici a grafici se do dubské porcelánky na mezinárodní sympozia sjíždějí z různých koutů světa každý rok, střídavě na sympozia hrnková a na sympozia v malbě kobaltem a to již od roku 1989, kdy se konalo první mezinárodní hrnkové sympozium.

„Výtvarníci mají tentokrát za úkol dekorovat ruční malbou tři tvary talíř o průměru 63 cm, moderní kónickou vázu a kruhové domovní znamení. Hotová díla budou prezentována na výstavě v jízdárně teplického zámku, která bude zahájena vernisáží 20. srpna a od 16 hodin bude přístupná veřejnosti, až do 14. září," zve milovníky výtvarného umění a porcelánu generální ředitel Českého porcelánu Vladimír Feix.

Účastníci sympozia si pochvalují, že mohou vyzkoušet řadu nových věcí, nikdo neomezuje jejich tvůrčí invenci a netradiční pojetí a šanci tu dostávají i umělci, jejichž těžiště tvorby nespočívá v práci s porcelánovou hmotou. Možnost pálit porcelán každý nemá a pro sochaře, který dělá taková monumentální díla, jako slovenský sochař Imrich Vanek, je to příjemná změna.

„Jsem tady šťastný, je to tu úžasné. Poprvé jsem tu byl na sympoziu v roce 1992 a pak ještě několikrát, ale teď už jsem tu řadu let nebyl," zavzpomínal Imrich Vanek. Navzdory jeho 83 letům mu šla práce od ruky nejrychleji. „Povinnou část už mám hotovou, tak si tu teď dělám ještě nějaké kachle, abych se nenudil. To už je taková legrace," usmíval se a dodělával kocoura na kachli. „Mám doma v Bratislavě čtrnáct koček. Alespoň mi není tolik smutno, když mi loni zemřela žena," svěřil se nepřehlédnutelný usměvavý vousáč, který se s lety vůbec nemění. Litoval jen, že už nejsou mezi námi výtvarníci, kteří bývali pravidelnými účastníky sympozií jako Zdeněk Veselý nebo Jeňýk Pacák, na které se vždycky těšil.

Premiéru tu letos má a barvy Teplic na sympoziu hájí Hedvika Trejtnarová. „Je to pro mě všechno nové, tuhle techniku jsem nikdy nepoužívala, takže jsem si musela na práci se štětcem nejprve zvyknout. A na řadu věcí se chodím ptát zkušenějších kolegů, jako je paní Jurenková, kteří rádi poradí a pomohou," řekla nám, zatímco dodělávala dekor vázy. Zvolila motiv kaktusu, jehož květ byl inspirován dubským cibulákem. „Snažila jsem se propojit zdejší tradici s tím, co je mi blízké. Takže na talíři mám třeba propletené kořeny, symbolizující, že i zdejší fabrika má pevné kořeny, na dalších věcech pak kromě motivů cibuláku nechybí noty a klavír," nezapřela své hudební nadání ani ve výtvarné tvorbě paní Heda.

S nadšením pak obdivovala „sousedku" od vedlejšího stolu a její motiv Nebeská s krajkami, na které měl člověk chuť si sáhnout. Jsem moc zvědavá, jak bude nádherný talíř vypadat po výpalu. Pražská výtvarnice Jitka Kateřina Trčková mi s úsměvem řekla, že i pro ni je to vždycky napínavé jako detektivka, jak budou hotová díla vypadat, až se vyndají z pece. Právě tam už měla paní Trčková vázu, na které jsou tři vodní panny, kulaté domovní znamení, které pojmenovala U čerta starýho a také talíř s názvem Ovoce rajských zahrad jíme. Už se těším na vernisáž.