„Vše jde dobře. Denně umře hlady maximálně 300 lidí,“ sarkasticky hodnotí situaci pruský lékař. Ale zle je. Dochází i munice, do kapitulace obránců zbývají týdny…

Takový scénář pro rekonstrukci strašné bitvy – letos „slaví“ smutné 95. výročí – zvolili pořadatelé v sobotu odpoledne v Terezíně. Viděly ji 2 tisíce návštěvníků, byla součástí oslav 230 let Pevnosti Terezín.
„Nádhera! Počasí vyšlo, scénář klapnul. Nikdo se nezranil, neumřel, co víc si na bitvě přát? Užili jsme si to my i publikum,“ smál se po hodinových bojích Tomáš Bodešinský z Klubu přátel vojenské historie Pardubicko, V uniformě c&k monarchie během bitvy obsluhoval dělo.

Jarmark i lazaret

Už před bitvou bylo v Terezíně živo. Dopoledne prošly kluby vojenské historie (KVH) z „poloviny ČR“ i z Polska městem, odehrál se pietní akt u pomníku padlých ruských vojáků. Odpoledne mohli návštěvníci v pevnosti navštívit jarmark, obhlížet ležení vojsk i lazaret – a těšit se.
Těšili se i nadšenci v uniformách. „Jasně, že si to užijem – proto jsme tady. Jezdíme po bitvách po celé Evropě, sem jsme to měli kousek. Vojenská historie je naše láska,“ přiznal Marek Tichý z ostravského KVH Severní Kumpanie, oblečen v uniformě vzor 1908. „S ní Rakušáci nastupovali do 1. světové války,“ řekl.

„Nejdřív klobása, pak historie,“ smála se na jarmarku Martina Nováková z Dubé u České Lípy. „Na bitvu se těším, nikdy jsem ji neviděla. Snad bude zajímavá,“ věřila.

Kdo bude Rusem?

Okolo bylo uniforem plno. Ty c&k mocnářství či pruské měly převahu, i ruské se objevily. Ačkoli jich poté bylo v bitvě méně, pevnost po dlouhém obléhání dobyly. „To máte těžký, Rusy nikdo nechce představovat. Je zázrak, že se jich tu tolik sešlo“ tvrdil mladík v c&k mundůru.
V ležení vojsk jsme potkali děti ve stejnokrojích. Sedmiletý Jakub Dufek z Brna prozradil: „Už ty bitvy ani nepočítám. A klukům ve škole o nich někdy vyprávím,“ trošku se chlubil. „Jezdí na ně odmalička. Poprvé na jedné byl ještě u maminky v bříšku,“ prozradil kdosi.

Korunní princ

„Představujeme rodinu korunního prince Viléma. V době této bitvy mu mohlo být asi 40 let,“ soudila Libuše Dufková, maminka kluka. Jeho otce Radima pak slyšeli všichni, když bitvu s přehledem moderoval.

S nadšením TV sporťáka popisoval, kolik lidí bylo v obležené pevnosti, který kulomet právě v bitvě střílí, kdo útočí a kdo se zrovna brání. Prozradil, že boje o Přemyšl od 26. září 1914 do kapitulace posádky 23. března 1915 byly stejně tvrdé a ničivé, jako slavné boje u Verdunu. „Do zajetí tu padlo 130 tisíc vojáků, tisíce z obou stran konfliktu jich byly zraněných či zemřely,“ dozvěděli jsme se.
„Moc se mi to líbilo, rád bych si to zkusil,“ chválil nadšence pro historii osmiletý David Korner z Libochovic.

Větší rámus

„Nejlepší byla střelba z děl. Byl jsem tu na bitvě už loni. Tahle ale byla lepší – víc vojáků a větší rámus,“ tvrdil školák poté, co (v květnu 1915) nastal v bojích o pevnost zvrat. Vojska centrálních mocností ji dobyla zpět.

To už ale v Terezíně vidělo méně lidí. Řadě z nich během bitvy za silného větru a občasného deště vyhládlo. A tak místo sledování slavného vítězství ukusovali z klobás a pili pivo.


POZNÁMKA RADKA STRNADA: Tak jste se jich už zbavili, co?
Zpráva o tragické smrti polského prezidenta Lecha Kaczińského s velením armády a dalšími lidmi mě v sobotu dopoledne zaskočila, otřásla mnou. Žena mi ji volala do trolejbusu, právě jsme jeli „bojovat“ do Terezína.

Mého devítiletého syna – jako diváka samozřejmě – ten den čekala první velká bitva. Viděl už sice rekonstrukci slavné Bitvy u Chlumce – ale srovnávejte napoleonské bitvy s válečným běsněním 1. světové!
Šavle a pušky proti puškám, kulometům, minometům. Boj muže proti muži versus vleklá zákopová válka, nejstrašnější v dějinách.Nejsem militantní, ale rekonstrukci velkých bojů c. & k. vojsk s Rusy o haličskou pevnost Přemyšl (1914 – 1915 ) jsem si užil.

Ohlušující výstřely, taktika, před hodinovou bitvou prohlídka polního ležení a lazaretu, ba i sbírání vystřelených patron po boji stovek nadšenců z různých zemí ve zdech Pevnosti Terezín. To patřilo ke koloritu oné zábavy.
„Kdo si hraje, nezlobí,“ smál se pak jeden z bojujících.

Po bitvě jsem se dostal ke skupince polských vojenských nadšenců. Do dodávky nakládali stojan, snad rozebraný těžký kulomet, když se k nim přitočil muž ve staré vojenské uniformě a spustil: „Umřel vám prezident…“Našpicoval jsem uši, čekal slova lítosti, ale zaslechl jen: „Tak jste se ho zbavili, co? I těch druhejch – to bysme taky potřebovali.

Ti nahoře jsou tu jenom k zlosti!“
Tolik cynismu bych od střízlivého Čecha v ten den nečekal. Zvlášť, složili–li dopoledne nadšenci do vojenské historie v Terezíně hold ruským vojákům, obětem války.Ukázal tak český „voják“ hospodské svaly, nebo z něj mluvila deziluze z české politické scény? Váhal jsem.A jak by to bylo, spadnout letadlo s prezidentem Česka? Objevil by se na jeho tváři stejný nesmělý výraz, pokrčil by rameny, jako ti polští „vojáci“ – kdyby oni TOTO řekli jemu?Nebo by to rovnou vyřešil ranou pěstí mezi oči?